Honila jsem čuráky.

Včera jsem ty chlapy proháněla jak dívá. Lítala po celém baráku, nahoru a dolů, ať zahlédnu šukáče, který se mi přijel ukázat. Nejsem zrovna typ na rychlé akce, ale miluji ty hry kolem. Takže, když mi napsal, můžeme si zahrát takovou hru? Ty nebudeš vědět, kdo jsem já. A já, nebudu vědět, kdo jsi ty. Ale dáme si sraz, a budeme se hledat a hádat, kdo jsme. Buď ty sympatie budou anebo nebudou.

Výborně! To je to, co mám ráda. Ta má touha za poznáním. Za něčím nevšedním, než jen sraz tam a tam. Taková nuda. Já chci víc!

Ideální kandidát se našel. Nutno říci, že nebyl jeden. Tu hru, co mi nabídl, jsem nabízela dále já, a dalším. Tak, co kdyby, to s jedním nevyšlo?

A když už se tak honím, tak ať to za to aspoň stojí. Byla jsem v práci a pohyb je důležitý. Nejde sedět celý den na prdeli a žrát. Hrozně žeru. Zajídám tu chuť po mrdacče čokoládou a je to na mě znát. Už nechci žrát čokoládu a sedět na prdeli. Chci mrdat.

Když to říkám mé kolegyni, říká mi, nech toho už. A nečum na ty chlapy tak blbě. Jednou tě za to někdo fakt omrdá.
.
To chci!

Nebuď jak děvka! Nebo se s tebou nebudu bavit! Vyhrožuje, a dodává, jak mě to za pár let stejně přejde. Ale na to já čekat nechci!

I když si její slova beru k srdci. Vážně jsem jak děvka, když chci šukat?

Dávám si nový popisek do profilu, kdo nezkusí, nešuká. Jaká výzva pro ty chlapy. A ti se derou, chtějí to. A já chci taky. Ale na poprvé by to mělo být krásné, s někým hezkým.
Ach, ty mé poprvé. Kolikrát ty už tu byly. Ale vrátila jsem se tu po tolika letech, tak je to jak poprvé. Nechte mě přitom, ať si nepřijdu jak děvka. Roky jsem už nešukala na jiné kládě. A teď ji vážně potřebuji.

Chci si přijít zase jako žena, o kterou má chlap zájem. Ale když se dívám do zrcadla, jsem zas v píči. Těžká deprese.

Jeden mi napsal, kolik vážíš?

66kg?

To si děláš srandu? A to si ještě vybíráš, jo?

A proč bych nemohla!

Tak s tou váhou, sorry děvče, ale na výběr moc nemáš.

Běž do hajzlu, ty kreténe!

A pak přišla ta chvíle. Podívám se na sebe a jsem v píči. Zase v píči. Měla jsem o 10kg méně, ale před 10 lety. S každým rokem kilíčko a za dalších 20 let, budu vypadat jak?

Starý má pravdu, když mi říká, nežer kurva!

Už to není co bývalo. A tak lítám v práci po baráku, ať nějaké deka shodím. Kandidáti jsou a je to zábava, i když sotva popadám dech. Neměla bych tak hulit, jednou mě to zabije.

Kde jsi, stojím na tom parkovišti, jak jsi chtěla.

Já stojím na louce, tak pojď za mnou pěšky. Jdi na louku.

Na jakou? Když tu žádná není.

A já obíhám celý barák, ať vidím na to parkoviště, ale ten debil mezitím dokráčí na louku, kterou našel.

Posíláme si mezitím fotky. Já ale vyjebaná. Vše fotím z okna práce. Ještěže mám takový výhled. A on fotí taky, ale stojí pokaždé mimo.

Stůj u toho bílého bavoráka nebo tě jebu!

Už mě to vysiluje, ani vychcat se nestíhám.

A pevně doufám, že mezitím neodjede. Jak to není dle mého gusta, odepíšu, tvůj čas vypršel. A jde se na dalšího. Směna mi parádně utíká a hodinky vibrují jak nikdy, kolik jsem spálila kalorií.

Toto asi budu praktikovat častěji. Možná se vrátím tam někde zpátky, s tou svou váhou, a pak už si snad zašukám.