Sraz s mou živou hračkou.

Musím se pochválit, dotáhla jsem to do zdárného konce. Překonala jsem sama sebe, ve svém dokazování si, že ještě na to mám. Víte, v určitém životním období, jsem nabyla mylného dojmu, že jde dožít s jedním partnerem. To byl ovšem chybný dojem. Nelze to. Ne, v mém případě.

Tak jsem hledala zdroj mé radosti tady. V tomto virtuálním světě, plném lákadel a sexu milujících lidí. Mohla jsem tu řešit cokoli, plácat o svých choutkách, a nikdy se nesetkala s názorem, že sex je špatná věc. Milé to prostředí?

Máme to tu rádi, ale mě písmenka neuspokojí. Ne, na dlouho. Nebaví mě, šukat se po netu ani po telefonu. Chci to mít se zážitky spojené. Pokořit tu hranici. Vydupat z toho maximum, ať mám večer o čem snít a těšit se, co další den přinese.

Říkejme mu, druhá šance. Ten chlap přijel znova. Obdivuji vytrvalost, a takové ty typy, co to nezabalí hned po prvním nezdaru. Tento měl svatou trpělivost. Hrála jsem si s ním. Sám to navrhl a chtěl. Mě takové věci, nikdo nemusí říkat dvakrát. Ač to zní jakkoli, toto je přesně to, v čem si libuji.

Včera mi psal, že bude až po neděli. Tím líp. Ráno jsem se vzbudila a měla šlehu, jak po flámu. Naštěstí jsem si říkala, dnes žádné střetko nehrozí. Přihlásím se, a on mi píše, změna plánu, kočko. Jestli máš chvilku, můžeme se vidět.

No, do prdele!

Čumím do zrcadla, a ať zkouším cokoli. Nic nepomáhá. Dnes nejsem hezká holka. I ty vlasy! Do hajzlu. Takhle přece nemůžu jít za ním. A tak mu píšu, uvidíme za 2 hodinky. Teď to nejde.

A čekám až mi splaskne ksicht. Dnes je vážně jeden z těch dnů, kdy bych se nejradši neviděla. A tak nafotím pro kamarády pár fotek, ať se mi lépe dýchá. Pořád zrcadlo před sebou, kurva, čaruj! Ať je ta držka normální. A zrcadlo začalo čarovat. Za dvě hodiny, to vážně šlo.

Píšu mu, tak můžeme, už jsem dobrá.

Moc se na tebe těším!

Raději se netěš. Včera to bylo lepší.

A on, co mám čekat?

Holku s culíkem.

S culíkem, anebo čulíkem?

Srandista. Ty já ráda. Ale kolikrát je pravda, že háčky, čárky, neřeším. Není čas. Domluvili jsme se na jednom místě. A domluvili jsme se i na tom, kdybychom se znali, tak se znát k sobě nebudeme. Bude to naše tajemství.

Souhlasila jsem s tím, a ten chlap se mi líbil. Už tím jak uvažuje. Osudná hodina se blížila a já vyrazila na místo. Stál tam chlap, který na mě po celou dobu čuměl, ale já nikde neviděla jeho auto.

Vzala jsem si sebou psa. To mi ještě jeden tady napsal, to si chceš brát sebou psa k němu do bavoráka? Tě s ním vyhodí.

Nevadí, aspoň to urychlíme a nebudeme ztrácet čas. Chlap u vchodu mě přiváděl do rozpaků. Čuměl jak nadržený čurák a já nabývala dojmu, že je to on. V ruce měl telefon a pořád na mě hleděl. Postavila jsem se za strom, abych koukla, zda nepíše. Nepsal. Ale auto jsem nikde neviděla. Já to jebu, pozdravím ho, tak jak jsme se domluvili, že i kdyby to nebylo dle představ, řekněme si aspoň, čau.

Jdu za ním, a ještě že jsem se otočila k cestě. Bílé BMW už jede. Tak ten chlápek, co po mě civěl, jak nadržený chlípník, to nebyl on. Jak mě se ulevilo. Ten chlap u dveří se mi totiž vůbec nelíbil, ale chtěla jsem ho ze slušnosti pozdravit.

Můj nabíječ, zaparkoval a seděl. Napsala jsem mu, vystupujeme pane, jinak se otočím a jdu do prdele.

A zaťukala mu po odeslání zprávy na kufr auta. Zase jsem šla na to zezadu. A on vystoupil. Usmál se. Podal mi ruku.

A bylo na něm vidět, že mě rád vidí. Hned mu ukazuji chlapa, co na mě civěl.

Vidíš ho, čuráka. Čuměl na mě, jak by týden nemrdal.

Zasmáli jsme se tomu, a chlapík, co mě očumoval, rychle odkráčel, asi mě slyšel. Nevadí. Aspoň si nebude dělat naděje.

Byla to chvíle, řekli jsme si jen na pár minut. A já bych si dokázala, představit s ním zašukat. Nevypadal zle. Ale uvidíme, co z toho bude či nebude. Ještě jsem se na ten profil nepřihlásila.