Už nechci šukat!

Měla bych sesmolit poslední blog, abych uzavřela tu část. Část mého života. Mé hry. Panáčci dohráli. A už se mi nechce rozehrávat další kolo. Opět jsem ve stavu, ale ne jiném, ale takovém, že mě ovládla, nechuť k seznámení.

Všechno vypadalo tak nadějně.

Dokonce jsme si i padli do oka. Sympaťák. A ještě v bavoráku. Já však nehledala chlapa, podle auta. To on se ozval. On si chtěl hrát. A mě se vše zamlouvalo, a líbilo. Ono to by dopadlo dobře, kdyby nebylo dnešního odpoledne.

Přihlásila jsem se na svůj seznamovací profil. Takové aktivity přece nebudu provozovat z TCV. To dá rozum. A on mi napsal, tak co? Jak to vidíš?

Vyzvala jsem ho, aby se vyjádřil on. On však trval na tom, abych se vyjádřila prvně já. No tak o nic nejde. Jen o sex. Napsala jsem mu, nevypadáš zle.

Odpověděl, ty se mi taky líbíš.

No, bezva. Vyměnili jsme si pár řádek a dojmů s příslibem, jak si to příští týden rozdáme, a těšíme se jeden na druhého.

Řeknu Vám, hned mi bylo veseleji. Mám s kým šukat. Konečně se pomstím svému muži. Ale radovat se člověk skutečně nemá dopředu.

Psali jsme si v průběhu odpoledne několikrát. Byl fajn. Vážně se mi ten chlap líbil. A já si četla naši konverzaci od začátku do konce.

Tak ten je ideální. Konečně zažiji ty chvíle rozkoše, a nebudu si muset kundu šukat sama! Včerejší sex s manželem, vážně nepočítám.

Bylo kolem 16.hodinky, mám ten pocit. A já zapomněla, co vše na profilu má. A tak jsem na jeho profil nakoukla a zbystřila, že je v místnosti - Erotické služby.

Zírala jsem na to. A hlavou se mi v tu chvíli honilo všechno možné. Ti v komentářích měli pravdu, objíždí to a mrdá. Vysrat se na to, či nevysrat? Toť otázka.

Ještě, že mám s kým probrat své pocity a dostávám moudré rady, třeba si to jen špatně vykládaš, dej mu šanci. Na rovinu, se ho zeptej.

A tak jsem se zeptala, napsala mu, vidím, že jsi v placených službách.

A on, kde?

A já, na chatu, Erotické služby.

Jsem. Vzrušuje mě to. Jsem snad v tvých očích horší člověk?

Jistě, že jsi! Ale píšu mu, jakože v pohodě. Každý na něčem ujíždí. Jenže nevydržela jsem to dlouho, a napsala mu další zprávu.

Omlouvam se. Jelikož chodím zadarmo, tak by tě to nejspíš nemohlo pořádně rozžhavit.

Přečetl. A odhlásil se. Vtip se vytratil a zbyly jen vážné tváře.

Já ho nechci. Já ho jebu. Svěřuji se kamarádovi, který mi klade na srdce, teď to chceš vzdát? Když už jsi tak blízko. Aspoň si zašukáš. Dej mu šanci. Řekni, že si za to vezmeš peníze.

Budu jak kurva!

Raději kurva, co bere, než blbá kurva, co dává zadarmo, napsal mi zas jiný.

Mám si za to vzít prachy, jen ať si zašukám? Já ale nechci. Nechtěla jsem jít nikdy lacino, ale za peníze? Zvrácený svět. Mohl šukat zdarma, ale on to chce za prachy. Blbý, kdo dává a blbější, kdo nebere. Ne, že by se mi tato představa svým způsobem nelíbila, ale ne vyloženě takto.

Už mi není sympatický, a opustila mě i chuť, si hrát. Mezitím se přihlásil znova, a napsal mi, neomlouvej se, asi máš pravdu.

A já končím s takovým hraním. Už se netoužím seznámit s dalším podivným individuem. Opustila mě víra, že chlapi by rádi zašukali. Oni, by zašukali, ale ne zadarmo. To jsou zas morésy. Kdyby to tvrdily ženské, beru, ale teď už i někteří chlapi. Čest výjimkam. A seru na to!