Kytičky

K pelesti postele, kde se realita proplétá s lesem s loukou, si posadíte kytičku. Není to obyčejná květina. Je to malá kouzelnice, které se schovává před světem a voní. Vy se posadíte za ni.

Jedna kytička je za tou druhou. Květy se dotýkají, jako by spolu tajně hovořily a jejích počet rukou a nohou se zdvojnásobí. Jsou to nejlepší přítelkyně, které sdílejí všechny své radosti a touhy.

Její květy začnou být jemné a křehké. Růžové, fialové, bílé. Každý květ má svůj vlastní tajemný nádech. Když se na ně podíváte zezadu, jako byste spatřili kus nebe.

Tyto kytičky mají rády slunce dlaní a prstů. Když ho cítí na svých lístcích, otevřou se a rozkvetou. Její vůně se nese vzduchem a naplňuje celou ložnici.

Jednoho dne jsem se rozhodl, že se pokusím jednu z těchto vůní zachytit. Přivinul jsem se k ní něžně ale pevně, abych jí dal bezpečí. A ona mě cítila. Její lístky se zavlnily a já se zachvěl tím, jak se mi do srdce dostává kousek toho kouzla.

Od té doby chodím za kytičkami zezadu. Sedám si k nim na trávu a poslouchám, jak šepotají. Vyprávějí mi o svých snech, o tom, jak se chtějí dotknout nebe.

Možná jsou to jen květiny, ale pro mě jsou to malé kouzelnice.

PS: poloha kde si sednete za partnera nebo partnerku, obejmete jej nebo ji nohami a rukami a partner/ka se může soustředit jen na svůj prožitek je jedna z těch poloh kdy ač jen dáváte, tak mnohem víc dostanete.