Analýza snů

Zdál se mi sen o dávné milence. Potkal jsem ji na koleji a viděl ji vcházet do nějakého pokoje. Rozhodl jsem se na ni počkat u schodiště. V tu chvíli mě napadlo, že mám na sobě teplou bundu a ona by si mohla myslet, že jsem právě odněkud přišel. (Divná myšlenka, ale sny jsou přece sny…) Svlékl jsem si tedy bundu a čekal na ni. Když přišla, krásně se na mě usmála, vzala mě za ruku a pošeptala mi do ucha: “Pojď mě ošukat.”

Na to jsem se probudil a protože to byl sen nad ránem, zůstal mi v hlavě. Přemýšlel jsem nad tím snem a měl nutkání jí napsat, jak se má, protože jsem jí dlouho nepsal. Vonící káva a nádech v ranní zahradě přerušily můj tok myšlenek, ale po chvíli jsem se k nim opět vrátil. Jako vnuknutí mi zčistajasna zaklepala myšlenka, která ten sen vyvolala. Sen nebyl o obveselení ani jako vzpomínka na ženu, do které jsem byl zamilován. Bylo to moje snové vyrovnávání se s pocitem viny, že si ona bude myslet něco, co tak nebylo, abych nevypadal jako hlupák. Byl to sen o mně a mých pocitech. Proč by mi tam mozek taky pořád matlal nějaké historické báby, že?

Sny často nejsou o tom, o čem se nám zdají být.