O bezúčelných vulgaritách

Já jsem tu pár týdnů nebyla. Kompletní digitální detox, prázdniny, příroda, spaní pod širákem, mytí v potoce, nechybělo mi to tu.

Návrat do práce, potřeba prokrastinace, nakouknu, vyměním pár vzkazů s kamarádkami a kamarády, které jsem si tu našla. Vlastně mi trochu chyběli.

Přečtu pár blogů, vybouřím pocity, které ve mně někteří uživatelé vyvolávají, ve formě slovního komentářového dávení. Baví mne to, ale ani nevím, jestli mi to chybělo.

A teď s hlavou čistší znovu projíždím titulky a perexy blogů z poslední doby. A mám pocit, že narostl počet blogů vyžívajících se v bezúčelné vulgaritě. Jakoby text blogu neměl pro autora hodnotu, pokud by v něm nebylo všech těch explicitních názvů reprodukčních orgánů, vyměšovacích a rozmnožovacích činností. Jakoby autor se bez těch slov nedokázal vyjádřit, jakoby myšlenka bez sprostoty neměla sílu, jakoby se bál o čtenost a palce čtenářů, jakoby se bál, že bez vulgarit nebude článek vůbec schválen.

Vulgarity mají v jazyce své nezpochybnitelné místo. I já je používám. Ale snažím se, aby to dávalo smysl. Aby to tady podtrhlo sdělení, támhle uvolnilo přetlak, tuhle zase exponovalo atmosféru. Inflačně, nadbytečně, bez přemýšlení a samoúčelně používají vulgarity jen školáci a lidé s nižší sociální inteligencí a s narušenou empatií. Nemohli byste kurva přestat zamrdávat svý texty bezúčelnýma sprosťárnama?

Sorry za výlev, tenhle blog asi zase brzo smažu, ale muselo to ven.