Hra tzv.zábava

Hra pro dospělé na city, a s city. Hra pro velké hráče. Jsou tu lidé, kteří berou vše moc vážně a ti mě děsí. Upínají se na tento svět, jako na spásu. Za vidinou mrdu si nechají klidně nachlustat do ksichtu. Stejně jako Viktor, co stále chodí po lese a hledá parohy. Jak úsměvné.

Bavím se na jeho účet, a proč, ne? Když je to debil, ale svým způsobem mě ten debil baví. Jinak bych s ním netrácela čas. Je naprosto splachovací. Zářný příklad toho, kam, až dokáže člověk klesnout. Má, ale štěstí, že narazil na mě. Ve své zkaženosti, jsem v jádru dobrý člověk. Neškodím. Jen se pobavím.

Častokrát přemýšlím nad tím, kolik lidí ještě poznám. Kolik jich chci poznat. Jedná se většinou o nárazové akce.

Já tady spásu nehledám, a v tom je ten hlavní rozdíl. Chci se jen pobavit nad lidskou hloupostí a okořenit si všední dny něčím nevšedním.

Mám ráda tento svět, kde nevidíš obal, ale vnímáš obsah. Obal tady většinou nenaplní očekávání, rozhodně to mé. Nejsem povrchní, ač se to může zdát, ale ráda čtu myšlenkové pochody. K někomu mám blíž, k někomu dál a někdo mě třeba nezajímá vůbec.

A jak si tak rozmyšlím nad tím vším kolem, a dokola. Uvědomuji si, že je to celé jen hra, kterou nemůžeš brát vážně, jinak tě semele.

Ne všichni, to ale tak mají.

A po čase zjistí, že jsou jen loutkou, v tomhle tom modrém divadle.

Možná jsem neupřímná k Viktorovi, ale není mým smyslem bytí, ubližovat mu. Já se o jeho lásku neprosila, a o jeho zájem už vůbec ne. A přes všechny ty upřímné pokusy, ať mi políbí prdel, to nevzdává. Možná jen nechápe, anebo chápe, ale víra v něco, jej drží, a možná přijde i slitování, učinit i takového hňupa na 5-minut šťastným.

Skvěle se bavte, představení už začalo.
V hlavních rolích amatéři.cz