Vánoční dárky

Letos pořizují o pár dárků méně.
Některé lidi z mého života „zmizeli“ a jiní zmizeli.
Pro některé jsem pořizovala dárek k Vánocům, co moje paměť sahá. Většinou nějakou maličkost, i proto, že když jsem jednou koupila dražší dárek, poslouchala jsem téměř desetiminutový monolog na téma „neutrácej za mě a kup radši něco dětem“.
Letos jim místo toho zapálím svíčku pod stromečkem.
A taky pořizuji o pár dárků víc.
Pár holkám, s kterými jsem se zakecala na netu a zjistila, že máme společné koníčky anebo společné názory na to, jak to ve světě chodí.
Za poměrně kuriózní považuji, že pořizuji dárky už druhé ex svého ex.
Život se prostě občas tak zábavně zašmodrchá.
Ráda dávám dárky, které společně s dcerou vyrábíme.
Takhle posíláme do světa: pár záložek do knížek s tím, co má dotyčný rád, protože z vlastní zkušenosti vím, že obaly od žvýkaček, lístky na autobus ani obaly od sušenek nejsou úplně ideální.
Mýdla ve tvaru zvířátek, která většinou zůstávají léta stát na poličkách v koupelně, protože „jsou přece moc hezký na to, aby se s nimi mylo.“
Svíčky, které mají stejný osud jako mýdla a jsou z nich roztomilé lapače prachu, které v sobě schovávají vzpomínku na to, že si někdo vzpomněl.
A pár dárků mi zatím zůstane doma, protože jsem se s těmi, kterým patří, letos nějak nestihla sejít.
Ale nevadí, příští rok to třeba vyjde.

Ono to vlastně skoro vůbec není o dárkách, ale o tom být s těmi, s kterými chceme být a máme to štěstí, že oni chtějí být s námi.