Veronika 🐈🐈

první letní den natahovala silné podkolenky a zatopila v krbu, tak teď při pohledu z okna mám pocit, že jsem zimu zaspala. Lyže mi zahálejí ve sklepě, nastartované na sezónu, tělo mě nebolí z pádů a nehty nemám ulámané ze zapínání přezkáčů. Všechno je takové podivné.

Sejdeme
se na skype. Což není tak neobvyklé, ale my s kamarádkami máme své ustálené výroky. Prostě na skype. Né skajpu jak říká kde kdo znalý situace. Případě si emajlnem. Už nám to ani nepřijde. Zato okolo vypadáme jako trubky. Puberťáci se shovívavě dívají na dvě vyzobaný slunečnice a vrstevníci mají potřebu nás opravovat. Jo jo, a co teprve když si lidé pletou termity . Dostala jsem krásnou krajkovou košilku, jen jsem si posteskla, že škoda že nemá antigravitační vlastnosti. Odpověď? No, snad v tomhle věku už přece neotěhotníš. Což bylo myšleno zcela vážně. Nezapomenu na seznámení s mým úžasným sousedem Holanďanem. Při stavebních pracích si k nám odskočil a lámavou češtinou nás s dcerou požádal o grupáč. Je to jasné, podívaly jsme se na sebe. To bude nějaký deviant. Nebo mají nizozemci zvláštní způsob jak se skamarádit? A to si jako myslí, že zpocený a v montérkách někoho v sousedství okouzlí k této činnosti? A jak nám nakonec spadl kámen ze srdce, když se z toho vyklubala žádost o zapůjčení krumpáče. Grupáč nebo krumpáč...zní to skoro stejně. A vůbec, letím do vany, aby mi mládě nevyplácalo brojler