Oblíbený scénář chlapa. První rande a na druhé již plánuje, jak dostat ženskou do postele/tedy, když se mu líbí/. A jak to s ní myslí dál? Určitě ne vážně. Zpřetrhat všechna pouta s dosavadním světem, zapomenout na všechno a všechny? Slíbit nehynoucí lásku? To už přece někdy před tím udělal a nějaké též slíbil, tak proč opakovat stále stejné chyby?Chlapi, přiznejte si, že vám nejde o žádné vázání…
řetězy v mém kufru vzbudily veselí. Nakládala jsem nákup, slunce pražilo a paní s pánem čekali na můj nákupní vozík. Přece se nepřiznám, že je jen vždy od jara zapomínám vyndat a uklidit. Koneckonců už je červenec. Na pobavenou poznámku pána jsem pohotově odpověděla, že jsem vždy připravena na případnou sněhovou kalamitu. Co na tom, že jsou ještě originál zabalené a já doufám, že uvnitř je návod…
ady jsem. Volal na mě další potencionalista. Co jsem komu udělala, říkám si v duchu. Je pravda, že jsem před pozváním na kávu trvala na fotce. Ale ta byla asi z dob před deseti lety a třiceti kily. Už nebyl čas vzít nohy na ramena. Vrozený takt a dlouholetá výchova ke slušnosti mi to nedovolila. Bodrý človíček se řítil směrem ke mně. Než jsem se stačila rozkoukat, svlékal mě z kabátu. Budili jsme…
letos po dlouhé době jsem si řekla, že si nebudu kazit vánoční náladu a Štědrý den tím, že budu smutná z toho, že nemám vedle sebe někoho, s kým by mi bylo dobře, někoho, kdo by se mnou zdobil stromeček, někoho s kým bych usedla ke svátečnímu stolu .... prostě jsem přestala bojkotovat vánoční přípravy a začala jsem se na Vánoce těšit. Peču cukroví, nakupuji nové ozdoby, abych měla letos stromeček…
tam je i nabídka. A opačně. Jak prosté. Jaké pohnutky vás doženou k tomu, aby se vaše tělo stalo pracovním nástrojem? Kolikrát jsem nad tím přemýšlela, když jsem v autě míjela ty terénní pracovnice. Nikdy jsem nenašla odvahu se jich zeptat na co při tom myslí. Na nové boty co si koupí za dohodnutou odměnu? Nebo jen tupě vykonají svou práci a jdou dál. Bez emocí, beze studu, bez mrknutí oka..…
Připomnělo mi to skříň naší babičky, ve které schovávala sváteční oblečení po dědovi. Přede mnou stál VŠ 50/185/100. Ne že bych měla takový odhad, ale tak to měl v profilu. Hledal vhodný protějšek. Tak to znělo v inzerátu. Nechápu proč oslovil zrovna mě, netuším vlastně pro koho jsem vhodná, ale proč ne. Cestu do Prahy mám, tak si klidně udělám čas na kávu. Jsem Václav, představil se. Podal mi…
první letní den natahovala silné podkolenky a zatopila v krbu, tak teď při pohledu z okna mám pocit, že jsem zimu zaspala. Lyže mi zahálejí ve sklepě, nastartované na sezónu, tělo mě nebolí z pádů a nehty nemám ulámané ze zapínání přezkáčů. Všechno je takové podivné. Sejdeme se na skype. Což není tak neobvyklé, ale my s kamarádkami máme své ustálené výroky. Prostě na skype. Né skajpu jak říká…
Dokonce i MOJE patro, kde normálně stojím bylo zaplněné. No nic. Sjedeme níž. Míjím parking A, B, C, ....konečně v pořadí několikáté uličce se uvolnilo místo. Mezi nóbl hjundajem a naleštěnou audinou se moje špinavé a lehce omšelé autíčko asi moc dobře necítilo. Je jako Popelka. No nic. Musíš to tu holka vydržet než přijdu. V ruce mám itinerář nákupu. Žádné zbytečné zajížďky mezi regály. Házím…
Vkládám tedy své naděje do druhého. Zvoní. „No co je?“ ozve se. Chápu to nadšení, kdy vás nějaká pepinda tahá z vyhřátého pelechu jen proto, že je úplná blbka a vybije si baterku. Zoufalý tón v hlasu nemusím hrát. Jsem prostě zoufalá. Přijel během chvilky. Jeho pohled mluvil za vše. „No jo, no“ konstatoval. Chtěla jsem být vtipná, ale pud sebezáchovy mi velel držet pusu a baterku. Po několika…
Drsné to poznání v podobě modřin, šrámů, otlučeného zadku a ztráty několika věcí. Navzdory pochybovačům bylo vody až až, a po neúspěšném proplutí šlajsny nejen pode mnou, ale i všude okolo. Nejsem ideální háček, můj pud sebezáchovy byl silnější než já. I když se kormidelník snažil sebevíc, tak jsem nás vždy potopila jako Titanic. Soudržnost vodáků je obdivuhodná. Desítky rukou svorně lovily loď,…
