Setkání , dušičky

Připomnělo mi to skříň naší babičky, ve které schovávala sváteční oblečení po dědovi. Přede mnou stál VŠ 50/185/100. Ne že bych měla takový odhad, ale tak to měl v profilu. Hledal vhodný protějšek. Tak to znělo v inzerátu. Nechápu proč oslovil zrovna mě, netuším vlastně pro koho jsem vhodná, ale proč ne. Cestu do Prahy mám, tak si klidně udělám čas na kávu. Jsem Václav, představil se. Podal mi ruku a já už věděla, že ne. I leklá ryba by měla více energie. Nastalo ticho. Nebýt obsluhy kavárny, tak by bylo dlouhé. Nepřítelem času je horké kafe. Míchala jsem lžičkou cukr, ikdyž normálně nesladím. Hledala jsem nějaké téma. Jsem docela výřečná, ale tady to nešlo. Někdy to tak je. Vzpomněla jsem si na slova své kamarádky, že by člověk neměl ztrácet svůj čas s lidmi, se kterými být nechce. Promiň, ale půjdu. A děkuji za kávu. Nevím zda to bylo nezdvořilé, ale každopádně jsem zkrátila náš zbytečně promarněný čas na minimum. Možná si oddychl i pan Václav.

K tomuto dni patří návštěva nazdobeného hřbitova. Večerní procházka, kdy svítilny osvítily celý hřbitov. Každým dnem jsme tomuto tralému bydlišti blíže...S touto myšlenkou chodím uctít památku zesnulých a mou rodinu. Nelze si nepředstavit jakým způsobem, a kdo musel opustit tento svět. Svět plný slunce, tepla, ale i stresů a nenaplněných lásek. Je to smutný den. Bohužel...

Závidím zdravotním sestřičkám, policistkám, pošťačkám...prostě všem holkám, co neřeší co si vezmou na sebe. Jednou mají uniformu a basta. Já každé ráno tápu. Přehrabuji hromádky oblečení, posunuji ramínka a snažím se na sebe něco navrstvit. Mezi tím se civilizuji a snídám a měním rozhodnutí. Čas je neúprosný a tak zasahuje v pravý okamžik. Ještě pár naučených tahů na obličeji a už se zase poznávám. A už teď se těším až to všechno zase večer svléknu a budu sama s sebou. Maximálně se převléknu do anonymní slupky svého nicku a kouknu, co nového se událo ve světě virtuálním. Přečtu příspěvky v deníčku, oddychnu si, že je vše při starém. Podzimní depku chytají i ostatní účastníci tohoto zájezdu, takže je to asi virus. A dá se to léčit.

Ps: pokud by zde byla reálná policistka , hasička , lékařka , tak pište mám pro vás slabost

Rande a proč? Protože pokud mě někdo osloví, tak je ve výhodě, že nejen, že si přečte můj profil, ale vidí i jak vypadám? Je fakt, že si sem nedám fotky, kde vypadám jak, ale dám sem fotky, na kterých se sama sobě líbím, ale i to je věc názoru. Co se líbí mě, nemusí se líbit druhému. Ale stále jsem to já a tak si myslím, že i to je pro muže rozhodující než mi napíše, že vidí, jak tedy asi vypadám? Proč to píši? Protože jsem se zase 3 x nechala tzv. ukecat a jít na rande naslepo, kdy jsem vlastně o dotyčném skoro nic nevěděla a o fotce jsem si mohla nechat jen zdát. Zklamání z mé strany bylo dost veliké .... muži co si o sobě myslí, že jsou stále playboyové, ale zjevem starce nad hrobem a inteligence. Vzalo mi to zase na delší dobu chuť se seznamovat