Nevěra ženy: Proč se to děje?

Je to příběh, který slyšíme zřídka, ale přesto existuje. Žena v domácnosti, jejíž svět se točí kolem dětí, rodiny a snahy udržet vše pohromadě. Zvenku se zdá, že má všechno – domov, děti, manžela, který tvrdě pracuje, aby rodina nestrádala. Ale pod povrchem se skrývá prázdnota, kterou málokdo vidí.

Její nevěra nebyla plánovaná. Nehledala ji, ale přišla. Poprvé po letech se cítila viděná. Ne jako matka, která musí všechno zvládnout, ale jako žena – žádoucí, zajímavá, vnímaná. Nešlo jen o fyzický akt, ale o ten pocit, že je znovu sama sebou, bez nálepky, kterou jí rodina nebo společnost přiřkla.

Když je nevěrný muž, často se to bagatelizuje: „Je to jen fyzické.“ Ale když je nevěrná žena, bývá to bráno jako neodpustitelná zrada. Jak by mohla, když má všechno? Jenže co když ten „úlet“ není o touze zničit rodinu, ale o volání po ztracené identitě? Co když jde o snahu znovu cítit život, po letech rutiny, kdy všechen čas a energie jdou na péči o druhé?

Nemiluje toho druhého muže. Neplánuje zničit, co má doma. Ale možná, na chvíli, potřebovala cítit, že je víc než jen „někdo pro ostatní“. Že i ona má právo na vlastní radost, na pocit, že žije.

A co vy? Je nevěra sobecký útěk od povinností, nebo tichý výkřik po sebepoznání? A kdy jsme začali věřit, že štěstí ženy musí vždy ustoupit štěstí všech ostatních?