Napsal jsem ženě o patnáct let starší. Ne proto, že bych měl nějaký plán, ani kvůli tajné fantazii o zkušené milence. Napsal jsem, protože její profil měl něco, co většina ostatních ne ... klid. Věty, které nemluvily o ideálech, ale o životě. Fotku bez filtrů, úsměv, co nevypadá jako z katalogu. A taky něco, co neumím přesně pojmenovat , možná jen pocit, že ona si na nic nehraje. Byla v tom…
Poslala mi tři fotky. V jedné měla jen bílé tričko bez podprsenky, v druhé zadeček v krajkách a ve třetí stála zády, s rozpuštěnými vlasy, nahá… ale nechtěla být vulgární. Jen přesně věděla, co dělá. Tělem jako devatenáctka, ale v očích měla zralost, která se nenaučí ... ta se prostě žije. Chvíli jsme si psali o trojce. Nadhodila to jako by šlo o výlet. Klidně, s úsměvem, bez očekávání. Byla to…
Bylo horké odpoledne. Fronta na koupaliště se vlekla, vzduch se nehýbal. Přede mnou stála žena v lehkých šatech, s lahví vody, s klidem, který nevypadá okázale, ale tiše zaujme. Chtěl jsem říct něco vtipného, ale nakonec ze mě vypadla jen věta o tom, že vypadá jako z obrazu. Měl jsem pocit, že se tomu zasměje, nebo to přejde. Ale ona se jen lehce pousmála a řekla: „Muži jsou vizuální. Stačí se…
V sobotu jsem seděl s kamarádkou u kafe a povídali jsme si o vztazích. Říkala mi, jak se jí nedávno jeden chlap snažil dostat pod kůži a že to poznala až pozdě. Ale taky mi řekla něco, co mi zůstalo v hlavě: že se vlastně nejvíc bojí být před někým úplně skutečná. Bez hraní her, bez masek. A že čím víc jí na někom záleží, tím víc se bojí, že by mohla být “moc”. Moc citlivá. Moc opravdová. A…
Někdy mám pocit, že ženy, které touží po milenci, vlastně nehledají nikoho dalšího. Ne nutně. Nejde o druhého muže. Jde o něco, co jim někde po cestě vyklouzlo mezi prsty. Touhu, jiskru, pozornost. Sebe samu. Možná si v noci leháš vedle někoho, koho máš ráda. Ale stejně tě něco v tobě volá... něco tiché, nenasytné. Není to hlad po sexu jako takovém. Je to hlad po byti viděná, vnímaná, cítěná. Po…
Nemám bavorák. Ale stejně mi řekla, že mě chce. Věděl jsem, že není ten typ, co letí na svaly. Bylo to poznat už z jejího stylu psaní... žádné smajlíky, žádné zbytečné otázky. Psal jsem jí o knížkách, o tom, že se učím vařit něco jinýho než těstoviny a že mě baví cestovat sám, protože to člověka naučí mlčet. Asi týden jsme si psali. Žádné nahé fotky. Jen slova. A najednou to mezi námi začalo…
Spali jsme spolu už několikrát. Bylo to fajn. Ona byla krásná, vtipná, chytrá. Všechno na ní mě bavilo. A přesto se mi jednu noc stalo něco, co jsem si nedokázal vysvětlit. Ležela vedle mě, dotýkala se mě, odpovídala. Ale bylo to jiný. Ne tak, že by se odtahovala. Ne, že by mi něco řekla. Spíš jakoby… nebyla úplně přítomná. Trochu jako když mluvíš s někým, kdo se usmívá, ale přemýšlí nad tím, co…
Jsou doteky, které přicházejí dřív, než na ně tělo vůbec stačí odpovědět. Bradavky. Místo, které se stalo symbolem vzrušení, přitom ne každé ženě je tam příjemně. Ne hned. Ne vždy. A někdy vůbec. Některé ženy o tom mluví otevřeně. Říkají, že to místo vlastně necítí. Ne že by bylo mrtvé, ale jako by bylo odpojené. Spíš je to vyruší než naladí. Jiné mlčí, stáhnou se jen na chvíli, nebo jen…
Můj bývalý terapeut mi kdysi řekl: „Lidé si dnes budují vztahy tak, aby v nich nikoho nepotřebovali. Jenže blízkost bez potřeby neexistuje.“ V tu chvíli to znělo jako metafora. Ale dnes mám pocit, že popsal realitu přesně. Potkávám ženy, které jsou nesmírně schopné. Rázně kráčejí světem, který je kdysi učil, že spoléhat se znamená zklamat se. Vybudovaly si život bez opěrných bodů kromě sebe.…
Stává se to nenápadně. Svetr klouže po kůži jinak než jindy. Nádech je najednou o pár milimetrů hlubší. A žena, která se celý den snažila fungovat, cítí, jak se v ní probouzí něco, co potichu spalo. Není to o chtíči. Spíš o připomínce, že je ještě živá. Že její tělo si pořád pamatuje, jaké to je, když jí někdo dýchne za krk, ale neřekne nic. Když se jí muž dotkne ne proto, aby něco získal, ale…
