Pocit vs fakta

Žena: "Ty se mi vůbec nevěnuješ a nemyslíš už na mě!". Muž: "Vždyť první co udělám po probuzení je, že tě políbím, navíc před týdnem jsem ti vyrobil ze dřeva nádobku na vůni do auta!".

Schválně kolik z vás zažilo nějakou podobnou situaci?

Musím říci, že dojem ženy nikdy nemůže rozbít, či dokonce změnit nějaký logický mužův konstrukt. Je to střed dvou světů, které jsou naprosto odděleny. Jsou odděleny asi jako subjekt televize a my druhý subjekt když sledujeme televizi. Vnímáme co tam je, má to na nás nějaký vliv, ale když nechceme, nijak to na nás nepůsobí. Vypne se televize a spojení vlastně není.

Žijeme spolu a nebo vedle sebe?

Myslím, že řešení je, zkusit opustit svou slupku dojmů, a nebo slupku logického konstruktu a zkusit vnímat toho druhého. A zkusit vnímat sebe očima, pocitem toho druhého. Proč mě vidí tak jak mě vidí a proč tohle říká?

Každá z těch dvou rozdílných stran musí nějak ustoupit a přibrat část vidění toho druhého.





"Ty vole víš jak to v těch očích štípe?" "... pardon, měl jsem dojem, že to máš na obličej ráda..."

Jak mají tedy oba ustoupit a vnímat toho druhého? :)