Sára

Byla to jen epizoda. Krátká, intenzivní a s jasně daným koncem. Takové příběhy mají něco do sebe - nečekáte od nich nic víc, než co vám mohou dát, a právě proto ve vás zůstanou déle, než by měly.

Se Sárou to bylo jednoduchý. Žádný falešný sliby, žádné otázky, na který ani jeden nechcete znát odpověď. Věděla kdo jsem, a já věděl že to chápe. Tolerovala moje pití, moje psaní, můj bordel. A já na oplátku toleroval to, že jednou odejde stejně rychle, jako přišla.

Potkali jsme se pár měsíců potom, co odešla Eliška. Potřeboval jsem zapomenout, nebo se o to aspoň pokusit, tak jak už mnohokrát. Sára byla dokonalý rozptýlení - krásná, chytrá a dost sarkastická na to, aby mi občas zavřela hubu. Nebyla z těch, co vás litují. Nebyla náplast, byla jen něco na chvíli.

Strávili jsme spolu pár týdnů. Pili jsme, šukali jsme, bavily se o nesmyslech, který jsme oba další den zapomněli. Sem tam mi četla pasáže z novely co píšu a smála se tomu, jak moc mě to štve.
“Chceš slyšet, jak trapně romantický umíš být?” Říkala s cigaretou v ruce, zatím co četla nějakou moji pasáž o lásce a ztrátě.
“Jdi do hajzlu.” Odpovídal jsem a líbal ji, protože co jiného s tím udělat?

Pak přišel ten večer. Řekl jsem jí, že se v létě vracím do Kroměříže, že už mám Olomouce dost, že potřebuju pryč. Nevypadala překvapeně. Vlastně jen přikývla a usmála se tím způsobem, co mě vždy tak trochu sral - jakoby věděla něco, co já ne.

Ten večer jsme šukali jinak. Nebyl to jen sex ani opilé potácení v posteli. Bylo v tom něco víc. Něco, co jsme si ani jeden nechtěly přiznat. Možná to bylo proto, že jsme oba dva věděli, že to je naposled. Možná proto, že jsem na vteřinu měl pocit, že bych ji mohl milovat. A možná proto, že ona věděla, že bych to nikdy nedokázal.

Ráno odešla dřív, než sem se vzbudil. Nechala na stole jen vzkaz, nic sentimentálního. Jen pár slov. “Buď hodnej. Nebo menší hajzl.”

Nevím kde je Sára teď. Možná se potlouká po Olomouci, a dál studuje. Možná je někde, kde na mě už dávno zapomněla. Ale občas, když se probudím v prázdné posteli, přemýšlím o tom, jaké by to bylo, kdyby zůstala.

A pak si naleju panáka a jdu dál. Protože některé příběhy jsou krásné právě proto, že netrvají věčně.