Jazyk pravdy

Nikdo to neřekne nahlas, ale orální sex je nejupřímnější forma komunikace mezi dvěma lidmi. Není tam místo pro lež. Ne v momentě, kdy máš hlavu mezi stehny a slyšíš pravdu v každém nádechu, v každém zachvění. V tu chvíli nejsou potřeba žádné slova. Jen jazyk, který mluví řečí, kterou neučí ve škole.

Ja nejsem žádný romantik, ani akrobat v posteli, ale věřím, že v téhle jediné chvíli můžeš ženě dokázat, že ji vnímáš. Doopravdy. Že tě zajímá víc než jen jak jí to sluší ve spodním prádle. Orální sex je forma úcty. Pocta. Malé soukromé představení, ve kterém jsi jediný divák, herec i režisér zároveň.

Není to jen o jazyku, ale o pozornosti. O tom, že tam jsi. Celým svým já. Přítomný. Vědomý. Žádné zprávy, žádné sociální sítě, žádná jiná v hlavě. Jen ty a ona. A její chuť, která ti zůstane na jazyku déle než její jméno v hlavě.

A jo. Řeknu to znovu. Miluju, když má aspoň pár chlupů. Ne ty bobry z retro porna, ale něco, co mi připomíná, že jsem s dospělou ženou. Něco, co není vyretušované jako jejich fotky. Autenticita je dnes vzácná a vím, že se hledá blbě… ale mezi stehny ji ještě občas najdeš.

Ženy o tom nemluví, ale poznají, když to chlap dělá z povinnosti a když to dělá, protože chce. V tom je ten rozdíl. Stejný jako mezi láskou a návykem. Jeden tě nutí zůstat, druhý tě nutí odejít.

A víš co? Mě je jedno, kolik toho napíšu. Jestli mě někdo bude brát vážně. Já chci jen, aby si jedna z nich jednou řekla: “On věděl co dělá. Víc jazykem než slovy.”