Když žena klekne

Je něco, co mě na ženách neskutečně přitahuje – když si vezmou, co chtějí.
Ne jen čekají, až já udělám první krok. Ale když prostě přijdou, kleknou si, rozepnou mi kalhoty… a začnou mi ho kouřit.
Beze slov. Bez otázek. Jen proto, že to samy chtějí. Že jsou nadržené, hravé, hladové.

A nemusí to být vždycky o kouření. Někdy je to jen jazyk pod koulema, jemné lízání, hraní si s citlivostí.
A když je fakt odvážná a nebojí se jít ještě dál, nebráním se ani tomu, že mi vezme jazykem i zadek.
Ne protože bych to vyžadoval, ale protože tohle – ta otevřenost, bez studu, s chutí – mě prostě dostává.

A co se děje potom?
Pak tam jen stojím, dech se mi zrychluje, tělo napnutý… a jsem úplně odevzdanej.
V tu chvíli bych jí dal cokoli. Udělal bych pro ni všechno, co si přeje.
Pohladit, svázat, olíznout, udělat jí to tak, jak má ráda.
Ne z povinnosti. Ale proto, že mě naplňuje vidět, že si to vzájemně děláme krásný.

Je v tom něco syrově pravdivýho.
Žádná taktika, žádný „co se hodí“. Prostě chuť, akce, kontakt.
A přitom v tom může být i něha, blízkost, péče. Když se to propojí, vznikne něco, co těžko popíšu – ale co chci zažívat častěji.

Nevím, kolik žen si tohle dovolí. Možná míň, než by chtělo.
Ale pro mě je žena, která se nebojí být nadržená, vzácná.
A zaslouží si chlapa, který se jí pak rád věnuje se vším, co má.