Zažil jsem zřídka momenty, kdy mi ho žena začne honit jen tak. V kuchyni, v posteli ráno, když ještě spím, v autě, když zastavíme někde u lesa. A není to o tom, že by mi dělala laskavost. Je to o tom, že po něm fakt touží. Že mě chce. A to mě spolehlivě dostane. Někdy mám pocit, že mám penis spojený se srdcem. Že když cítím její přítomnost v tom dotyku – ne jen techniku, ale chuť mě cítit – tak…
Bylo to někdy na vysoké, nebo těsně po. Měl jsem nějakou schůzku, ani už nevím kvůli čemu. Jen si pamatuju, že jsem hledal nějaké dveře v jednom starším domě bez výtahu. A najednou – někde v dálce – jsem zaslechl zvuk. Vzdechy. Jemné, tlumené. Ale ženské. Zpozorněl jsem. Tohle mě vždycky chytne. Tep mi vyskočil, tělo se napjalo. Stoupal jsem výš a s každým schodem se to zesilovalo. Ve čtvrtém,…
Před pár lety jsem poznal ženu na tantrickém semináři. Oba jsme měli rádi dotek. Vědomý, vnímavý, pomalý. Ten, u kterého se zastaví čas a tělo najednou ví, že je slyšené. Pozval jsem ji pak ven a dali jsme to nějak dohromady. Ze začátku to bylo krásné. Napojení přes tělo, přes blízkost, přes ruce. Ona měla nádherné ženské tělo – takové, které moc rád mačkám a pokaždé objevuji znovu a znovu jeho…
Jednou jsem přišel za ženou na návštěvu. Byli jsme spolu chvíli, neznali jsme se moc. Nebylo to naplánované, ani dohodnuté. Jen přirozené. Seděli jsme, dotýkali se, … a pak si ke mně klekla. Pomalu, beze slov. A začala mě kouřit. Nebyla to žádná porno akce. Nebylo to zběsilé. Byla to péče. Dlouhá, jemná, smyslná. Cítil jsem její jazyk, ruce, dech… a hlavně to, že ji to fakt bavilo. Že jí chutnám…
Na provazech mě vždycky fascinovalo to ticho, které mezi námi vznikne. Žádné rozkazy, žádná zbytečná slova. Jen dech, napětí v těle, dotek konopí na kůži. A pak ten moment, kdy žena přestane přemýšlet. Přestane kontrolovat výraz, postoj, cokoliv. A jen je. Když ji svazuju, nevnímám to jako podřízení. Ale jako pozvání do hloubky. Jakmile přijme ten provaz, jako by mi říkala: „Věřím ti.“ A když se…
Někdy se v noci probudím. Ne úplně, jen tak napůl. Otočím se, a vedle mě je ona. Dýchá klidně, tělo uvolněné, hřejivé… A jak se k ní přitisknu, ucítím tu jemnost – měkké boky, teplý zadek, nahá stehna, občas prsa pod dekou. A v tu chvíli se ve mně něco probudí. Hlad. Touha. Živočišnost. Ne agresivní, ale hluboká. Taková ta touha vzít si, co mě přitahuje… a přitom ji celou vnímat. Začnu pomalu –…
Zajímá mě jedna věc. Jak často se během sexu (nebo vůbec intimního času) vlastně mluví? A teď nemyslím ty běžné fráze typu „To je dobrý“ nebo „Jo, dělej to“. Myslím slova, která fakt otevírají. „Co cítíš?“ „Chceš víc?“ „Můžu pomaleji?“ „Co by ti teď udělalo dobře?“ Já vím – pro někoho moc terapeutický. Nebo moc vážný. Nebo to „kazí moment“. Ale u mě to funguje úplně opačně. Když žena na moje…
Je něco, co mě na ženách neskutečně přitahuje – když si vezmou, co chtějí. Ne jen čekají, až já udělám první krok. Ale když prostě přijdou, kleknou si, rozepnou mi kalhoty… a začnou mi ho kouřit. Beze slov. Bez otázek. Jen proto, že to samy chtějí. Že jsou nadržené, hravé, hladové. A nemusí to být vždycky o kouření. Někdy je to jen jazyk pod koulema, jemné lízání, hraní si s citlivostí. A když…
Občas si říkám… proč mě tak přitahuje ten moment, kdy žena zavře oči. Ne proto, že by byla unavená nebo chtěla vypnout, ale proto, že mi prostě důvěřuje. Že se přestane kontrolovat, nemusí nic hrát, nemusí vypadat nějak „hezky“. Prostě si dovolí být… cítit, dýchat, prožívat. A já u toho ztichnu. Vážně. Všecko se ve mně zpomalí. Možná v tu chvíli ani nepotřebuju sex – nebo aspoň ne v tom obvyklém…
