Když mi ho začne honit…jen tak

Zažil jsem zřídka momenty, kdy mi ho žena začne honit jen tak.
V kuchyni, v posteli ráno, když ještě spím, v autě, když zastavíme někde u lesa.
A není to o tom, že by mi dělala laskavost.
Je to o tom, že po něm fakt touží. Že mě chce.
A to mě spolehlivě dostane.

Někdy mám pocit, že mám penis spojený se srdcem.
Že když cítím její přítomnost v tom dotyku – ne jen techniku, ale chuť mě cítit –
tak se mi krom rozkroku otevírá právě i srdce.
Těžko se to vysvětluje.
Ale je to jako kdyby mě v ten moment přijímala celého. A já jí to dovoluju.
A v tu chvíli už to není jen honění. Je to propojení.

Někdy si ho vezme a jen drží.
Dívá se na mě. Pomalu ho hladí.
A já začnu dýchat jinak. Zpomaluju. Ztrácím se jí v očích.
A cítím, že kdyby teď řekla:
„Toužím po tobě. Chci, aby ses udělal kamkoliv budeš chtít…“
— udělám to. Všechno bych jí svěřil.

Nevím, jak máte vy, ale já v sexu nejsem jen penis.
Jsem tam celý.
A čím víc cítím, že mě někdo bere se vším – tělo, dech, emoce, pohled –
tím víc se uvolním. Tím spíš se otevřu.

Jasně, někdy je to i na tvrdý způsob.
Nadržená chvíle, bez keců, jen toužím po uvolnění když mám velký přetlak.
Chci se vystříkat, vyjádřit svou touhu.
Ale nejvíc mě stejně dostává ten moment, kdy se na mě dívá a já cítím, že to dělá z radosti.
Že jí to dělá dobře, když si hraje s mým vzrušením, a prožívá ho se mnou.
Že mě svým dotekem neovládá, ale odemyká.

Někdy stačí jen její ruka.
Jindy jen ten pohled.
A já v tu chvíli nepotřebuju vůbec nic víc.
Ale když to přijde ze srdce… všechno ve mně se rozechvěje.