Názory?

Ahoj všichni,
obracím se na vás s něčím, co ve mně už dlouho zraje. Máme doma malé miminko. Moje žena je skvělá máma, obětavá, láskyplná, vyčerpaná. Chápu to. Respektuju, že je unavená, že se její tělo i mysl soustředí hlavně na dítě. Ale od porodu spolu téměř nespíme. A mně sex strašně chybí.

Nejde mi jen o uvolnění. Jde mi o dotek, blízkost, vzrušení, kontakt. Miluju, když můžu ženu lízat, když slyším její vzdechy, když ji dovedu k orgasmu. Dává mi to pocit, že jsem chlap, že žiju, že někam patřím. Teď se cítím neviditelný. Táta, co pomáhá, ale kterého se nikdo nechce dotknout. A je mi smutno.

Často jezdím pracovně do Mladé Boleslavi, trávím večery sám na hotelu. A někdy mám silné nutkání napsat nějaké amaterce. Jen tak. Sejít se. Užít si pár hodin, kde zase cítím, že mě někdo chce. Ne kvůli egu. Ale kvůli doteku. Kvůli životu.

Nikdy jsem to neudělal. Ale ta myšlenka je čím dál silnější. Co byste chtěly slyšet vy na místě mojí ženy? Chápe mě některá z vás?

Udělali byste to? Co byste udělaly?

A co vy chlapi?