Promrdaný čas

...
Zas psalas', že zítra...že možná... že snad,
že přijdeš a že vyřešíš náš tělesný hlad.

Že prej už taky nemáš kde brát dech
a já si zas vyhonil - ve svejch snech.

Čekám tě dýl než ty sama bys chtěla
a mezitím potupně stárnou nám těla.

Těším se jak malej, už týden holím si z koulí chlupy,
břitvy si neměním, jsou stejně jako já - úplně tupý.

Říkáš, že ještě ne, že ve čtvrtek snad,
jenže je neděle, to prý vyjde to - tentokrát.

Včera prý babička, dneska migréna a zítra? Smrt?
Pak už hned přiběhneš, rychlejc než chrt!

Už měsíc trénuju ve vakuu erekci,
píšeš, že těšíš se, na společnou projekci.

Miluju ty tvoje zprávy na dobrou noc -
"Zrovna nemůžu... Ale chci tě... Fakt moc!"

Tak ti dnes píšu naposled slušně a napřímo: "Až příště budeš chtít jen psát a slibovat, přines si na to rukavice a lubrikant - a já ti půjčím ruku...
Mám s tím letitou praxi!"


Kdo z nás si "neužil" doslova a do písmene promrdaný čas? Jen promrdaný úplně jinak, než bylo chtěno, myšleno, slibováno a plánováno? Jojo, čas je vzácná komodita a já nejsem úplně filozof :)