Být jen tak

Dnes se mi po nekonečně dlouhé době stalo, že nemusím vůbec nic. Jen existovat, dívat se na krásu světa, dopovat se paprsky letního slunce vitamínem D, na nic nemyslet, nic nemuset, nikde nebýt včas. Prostě být jen tak a užívat dne, dívat se do korun stromů, pozorovat svět kolem, lidi. Jen dýchat a být. Nic víc, prostá existence. Vypnout od všech povinností a nutkání něco dělat, něco dokazovat sobě i jiným.

Léto má tu výhodu i zároveň nevýhodu, že venku je všude plno spoře oděných slečen a žen, takže ony trochu vytrhávají z toho zenového dneška. Na světě není nic vizuálně hezčího než ženská krása a půvab, ten všední i nevšední, který prostě vždy zaměstnává mysl, i když nechcete. A jak vy, dokážete občas vypnout a vystoupit z koloběhu a jen být, na nic nemyslet a nic neřešit? Ani erotiku, sexuální vjemy, Vypnout mysl a být tady a teď....