Být jen tak
Dnes se mi po nekonečně dlouhé době stalo, že nemusím vůbec nic. Jen existovat, dívat se na krásu světa, dopovat se paprsky letního slunce vitamínem D, na nic nemyslet, nic nemuset, nikde nebýt včas. Prostě být jen tak a užívat dne, dívat se do korun stromů, pozorovat svět kolem, lidi. Jen dýchat a být. Nic víc, prostá existence. Vypnout od všech povinností a nutkání něco dělat, něco dokazovat…