Tělo nestačí

Spali jsme spolu už několikrát. Bylo to fajn. Ona byla krásná, vtipná, chytrá. Všechno na ní mě bavilo. A přesto se mi jednu noc stalo něco, co jsem si nedokázal vysvětlit.

Ležela vedle mě, dotýkala se mě, odpovídala. Ale bylo to jiný. Ne tak, že by se odtahovala. Ne, že by mi něco řekla. Spíš jakoby… nebyla úplně přítomná. Trochu jako když mluvíš s někým, kdo se usmívá, ale přemýšlí nad tím, co si dá zítra k obědu. Tělo tam bylo. Ale ona jakoby ne. A mně v tu chvíli došlo, že i když jsem udělal všechno, co jsem se kdy naučil, pomalu, s respektem, jemně, něco jsem přehlídl.

Po chvíli jsem se odtáhl. Nedramaticky. Jen tak.
A zeptal jsem se: „Jsi tu? V pohodě?“
A ona řekla a nikdy na to nezapomenu „Jo. Já jen... jsem trochu jinde. Promiň. Nejsem dnes úplně v sobě.“

V tu chvíli mě to skoro bodlo. Ne kvůli egu. Ale protože jsem si uvědomil, že jsem si toho málem nevšiml. Že bych klidně mohl pokračovat dál, ve víře, že všechno funguje, protože tělo reaguje. Ale ona by mezitím ještě víc zmizela.

A tak jsme tam jen leželi. Dlouho. Bez cíle. Bez pohybu. A pak mi řekla: „Díky, žes se neptal, co jsem udělala špatně.“

To je věc, kterou jsem si ten večer zapamatoval víc než cokoliv jiného.

Protože ono je snadné říct, že ženy mají být víc otevřené. Že mají mluvit. Ale realita je, že spousta z nich se naučila mlčet. Ne proto, že by nechtěly mluvit. Ale protože příliš často nebyly slyšené, když to zkusily.

A tak mlčí. A jejich těla dělají, co se očekává. Reagují, přizpůsobí se. Naučila se být „v pohodě“. Jenže vnitřně nejsou. A pokud s nimi jsi, ale neposloucháš, poznáš to až moc pozdě.

Ten večer mě naučil jednu věc. Tělo může říct „ano“, ale přitom být vzdálené. A žena se může usmívat, i když je duchem někde jinde. A není to lež. Je to obrana.

Od té doby se občas ptám. Ne pořád. Ne přehnaně. Ale někdy jen tiše řeknu: „Stačí takhle?“ Nebo „Mám jen být?“ A někdy stačí, že prostě chvíli nedělám nic. Jen dýchám s ní. Jen čekám, jestli zůstane. A když zůstane, ne tělem, ale celá, je to milionkrát silnější než cokoliv, co bych si vymyslel.

Možná to není sexy příběh.
Ale možná právě tím je.