Kryštof plive na svět #4

- Alfa samci bez koulí -

Dneska chce být každý druhý kluk “alfa”. Ne že by vůbec chápal, co to slovo znamená. Většinou ho totiž slyšel jen v nějakým videu, kde to říkal týpek v tílku, co má v hlavě tak maximálně protein a poslední tři mozkový buňky přepnutý na “dominantní režim”.

A kdo je jejich vzor?
Filip Turek. Nebo hůř, Andrew Tate.
Jo, přesně tyhle dva archetypy moderního testosteronovýho božstva.

Turek, obyčejný klaun se zlatou mačetou místo morálního kompasu, co má na každou větu tři hashtagy, čtyři fráze o úspěchu a pár lidí, co mu lížou koule dřív, než stihne doříct “Jaguar”.
Fakt mě dojímá ta jeho armáda věčně nadržených puberťáků, co v něm vidí proroka.
“Filip řekl, že mám makat.”
“Filip řekl, že ženy jsou komplikovaný.”
“Filip řekl, že mám dělat prachy, protože jinak chcípnu jako loser!”
Jo, kámo. A já ti říkám, že pokud tvoje životní filozofie začíná citátem od chlápka, co vypadá jak kompilace tří nesplněných snů a jednoho steroidovýho záchvatu, tak jsi prostě mimo.

A Tate?
To už je úplně jiná liga.
Borec, co se tváří jako šéf mafie i když jeho největší gangsterka spočívala v tom, že natáčel ženský na web, jak se svlíkají za prachy.
Nevadí. V dnešním světě to stačí na to, aby ti říkali “king”.
Jeho followeři milujou, když někoho poníží. Když řekne, že ženský nemaj co dělat v byznysu. Když tvrdí, že chlap má právo vlastnit ženu jako auto.
A oni mu za to ještě děkujou.
Jako by jim tu jejich rozbitou mužnost někdo konečně přiznal a řekl “jo, jseš samec. Jseš král. Nikdy to nebyla tvoje vina, že tě holka opustila.”

A o tom to celý je.

Nejsou to žádný alfy.
Jsou to kluci, co jim někdo zlomil srdce. Jeden vztah, jeden rozchod, jeden večer v posteli, kdy se cítili jako nuly.
A místo toho, aby se s tím poprali jako chlapi, tak se přidali k hnutí, který jim slibuje odplatu.
“Nejsi zlomeny. Jen si příliš hodný. A ženský nemaj rády hodný chlapy.”
Tak začnou zvedat činky.
Píšou si deníček s nápisem “grindset”.
Dělají videa, kde vysvětlujou, jak má ženská držet hubu, protože muž je vůdce smečky. A celou dobu si malujou, že až budou dost bohatí, tak se jim ta bývalá připlazí k nohám s prosebným pohledem.
Jasně. A já jsem papež.

Každej chlap, kterej má potřebu dokazovat, jak moc je chlap, je ve vnitř rozbitej jak televize po hádce v paneláku.
Chlap, co musí dokazovat, že je alfa, je stejně ubohej jako ten, co si musí do trenýrek dát ponožky, aby měl pocit, že ho je aspoň trochu vidět.
A přitom stačilo tak málo.
Přiznat si, že tě to bolelo.
Že tě někdo opustil.
Že se cítíš na hovno.
A nechat si to na chvíli projít hlavou, projít srdcem.
Možná se vybrečet. Možná si dát pár panáků, vyspat se s někým, s kým to nic neznamená, a pak se zas pomalu vrátit k sobě.
Bez potřeby kurvit celý pohlaví.

Ale ne.
To je moc těžký.
Mnohem jednodušší je začít nenávidět všechny ženský.
Za to, že jedna z nich ti řekla. “Promiň, už to necítím.”
Tak teď běháš po světe, kážeš o maskulinitě, ale reálně bys brečel, kdyby tě někdo obejmul.

A to je celá pravda o těch “alfa samcích”.
Jsou to malí kluci.
Zlomený, nasraný, ztracený.
A jeden rozdíl mezi nima a náma, co tu sedíme, pijem a zkoušíme žít dál, je ten, že oni si to odmítaj přiznat.
Takže sorry, kluci.
Nejste alfa.
Jste jen hlasitější verze bolesti, co by šla vyléčit obyčejným “bylo to těžký, ale přežiju to”.

Ale to byste nesměli poslouchat idioty, co dělaj z frustrace životní styl.