Blog 📝♥️

Takovej malej mikrosvět, kterej mě vždycky připoutal ze všech sekcí téhle stránky úplně nejvíc. Tady ještě občas cítím, že je svět v pořádku a mému nastavení nejblíž.

Stroboskopické nesmyslné nálety na chatu mě nikdy nebraly. V podstatě jsem do dneška nepochopila, proč lidé vykřikující opakovaně ty svoje hesla "Kdo mi půjčí svojí starou Mělník", necítí tu marnost okamžiku. Připomíná mi to Óčko, kde jedou v postranní liště videoklipu smsky a za deset vteřin se veškerá snaha zaujmout, propadne navždy někam do pr.... Zase na druhou stranu si umím představit, že si tam jistá partička přijde pokecat, ignoruje bandu nadržených chlapů a jedou tam svoje témata, která je baví. Což se tady děje občas taky, akorát tím zaspamujeme malinko nějaký blog a autor se pak nestačí divit, když se druhý den ocitne v Topu.

Inzeráty ty jdou úplně mimo mě, protože i když jsem vlastně nic nehledala, tak to něco navíc, si mě vždycky našlo samo.

Občas se podívám na galerie, ale proklikat se všemi těmi fotkami, které mi přijdou z mého pohledu absorudní, je celkem vyčerpávající. Můžu si zato sama. Jsem náročný divák. Mám ráda amatérskou živočišnost a zároveň ladnou estetiku bez bordelu. Bez rušivých elementů zkroucených palců u nohou, že tohle muselo kurva bolet. Bez myšlenek na to, jestli se jedná se o vtip nebo skutečnou sebeprezentaci v tom nejlepším svědomí a vědomí. Nechci, aby mi těch lidí bylo vlastně líto, protože za každou fotkou je nějaký příběh člověka, který měl oslnit, ale mě spíš znechutil. Připadám si v tu chvíli trochu jako rozmazlená svině a narovinu tohle zrcadlo trochu bolí, tak se mu podvědomě vyhýbám.

Povídky mě baví občas. Je to chvilka, kdy si člověk má chuť zalézt do postele s čajem a knížkou, a prožívat všechny ty erotické příběhy. Ztotožňovat se s postavami. Být nadrženou tchýní, která přinese koláč, vystrčí prdelku a za půl hodiny jí ho "omylem" zeťák rve v koupelně do kundy. Být použitou, náhodnou kurvou na parkovišti, která polyká špinavého čuráka za pár drobných. Být něžnou modrookou kráskou, která navždy zlomí někomu srdce, vyšpulením kundičky na pláži při západu slunce. Na to člověk musí mít speciální náladu a čas.

Blog je rychlý vhled do myšlenek autora i čtenáře. Je to vyzývavé, je to krátké, je to většinou text, který vyvolává otázky a odpovědi v každém z nás.

Vím, že je to možná iluze, ale mám pocit, že blog dává možnost nejvíc nahlédnout do duše autora. Samozřejmě svým naprosto subjektivním dojmem si vytvářím o daném člověku okamžitě svůj obrázek. Z fotky nebo z vymyšlené povídky to nedokážu. A to mě na tom baví. Těch surových pár vět. Ten souběh myšlenek, který sem vletí a v každém z nás to vyvolá jinou emoci, jinou reakci, jiný pohled díky ošlehanosti našich životních cest.

A poslední dobou hlavně komentáře pod blogem jsou pro mě kořením, který mě sem láká nejvíc. Skládat si ty svoje pomyslné truhličky, ke každému nicku do ní založit nějaký ten jeho názor a označit štítkem... Ta je hlubavá a má zajímavé myšlenky. Ten je vtipnej a vždycky zvedne náladu. Tahle je tak hezky nadržená a tahle zase píše krásně. Tohle je přechytračelej machýrek, kterej musí mít vždy pravdu a tenhle je vždy nad věcí, a většinou jí má.

Ale jsou dny, kdy mě to baví víc a jindy to se mnou nedělá vůbec nic. Je tam takový divný prázdno, kdy mě realita pohltí natolik, že všechno mi tady přijde o ničem a bez energie. Je to mnou. Mojí náladou. Obě polarity jsou v pořádku. Nevyčítám si dny, kdy tady strávím celý večer a ani dny, kdy mám chuť mlčet a nic nevyhodnocovat, neptat se sama sebe, být neviditelná pro celý amatérský svět.

Netrápím se svojí závislostí nebo nezávislostí na Amatérech. Možná proto, že se strašně nerada za něco bičuju. Snažím se žít tak, abych poznala, kdy mi něco dělá dobře a kdy už ne. A nechávám to plynout.

A přestože mnohokrát záplava fňukblogů nebere konce, tak stále věřím, že jsou tady úžasní lidé, kteří nám můžou vnést do života mnoho dobrého. Ať už virtuálně, kdy potřebujeme prostě podporu, která se nám v reálu v tu chvíli úplně nedostává a možná i obdiv, který nám naši partneři už nedokážou dát. A nebo jenom pousmání, pár laškovných vět, které nás osvěží v záplavě běžných starostí. Pár lidí jsem si k sobě pustila i v reálném životě a musím říct, že každý z nich mě něčím obohatil a jsem strašně ráda, že je znám i mám.

Jasně. Je tady i spoustu frustrace nad vloženou energií a následným "výdělkem". Kdy si občas každej z nás řekne, jsem debil já nebo ten na druhý straně? Ale pořád věřím tomu, že každý z nás má nějakej vnitřní kompas, díky kterému se dokáže ohodnotit sám. Pořád věřím tomu, že i ten největší kretén to díky všem těm životním kopancům pochopí a jednou mu dojde, že prostě kretén je. A pokud ne, tak ho ještě čeká pár pohledů do zrcadel skrze ostatní. A i tohle je místo, kde si to můžeme průběžně na sobě ověřovat. Protože narozdíl od galerií třeba, kde vás zasypou honiči přehnanou chválou, i kdyby jste si to dělaly mrkví oblemcanou bahnem, tak na blogu mi ty názory přijdou mnohem střízlivější a upřímnější.

Zažila jsem tady tisíce výměn názorů, kdy jeden řešil páření krtků a druhej teorii relativity, a přesto oba doufali, že z toho nakonec vyvodí společný uspokojující výsledek pro obě egíčka.

Zažila jsem tady asi 5 milionů fňuk blogů, které zvedly tisíce žen a statisíce chlapů ze židle, ale ani jeden nevedl k žádné změně. Ani jedna strategie balení nebyla přehodnocena a ani jedna žena nebyla přesvědčena, aby si najmula sekretářku na zpracovávání a třídění zpráv.

Zažila jsem tady takovej sexting, že vás spaluje přes půl republiky tak, že máte pocit, že vám snad touhou shoří kalhotky! Kdy dokonalého péro jednoho nicku si vás virtuálně nabodává tak, že totálně mokrá kundička druhého nicku se špulí do vesmíru, nadzvedává vám pánev a vaše prsty se stávají jeho nástrojem, který vás zcela ovládá.

Zažila jsem tady takový hlášky, že z celkem bezvýznamný nálady se stala najednou skvělá. Kdy jsem se v duchu smála a v hlavičce už běžel plán, jak tu úplnou pitomost, kterou už hodinu řešíme, ještě rozvinout a pobavit se dál.

Zažila jsem tady bušení pěstičkou do stolu a skřípání zubama, co to je za imbecila, kterej byl na hony vzdálen všemu, co uznávám. A úplně mě rozčilovalo, že to o sobě ještě neví.

Zažila jsem tady sklopenou hlavičku pokorou, kdy mi došlo, že nemám vždycky pravdu a nemám patent na všechny životy. Že není dobré tvrdit, že všechny ženy nebo všichni muži to nějak mají. Každá bytost je jedinečná a zrovna amatéři mě naučili, že po světě běhá plejáda barvitých osobností a i když zrovna nemluví řečí mého kmene, tak to musím respektovat a jít dál.

Takže ano, emocí tahle blogosféra poskytuje fakt dost a je to snad jediné místo, které mě tady ještě drží a to hlavně díky vám. ❤️