budocan

Kdo jsem: otrok fikčních světů, který se v nich kdysi ztratil a už se jinde nenašel, náruživý pisálek v oblasti filmu a literatury, milovník psychoanalýzy, socialistického a kapitalitického realismu, notorický rejpal a buřič. Recenzent Ženy dnes a doživotní měšťan na www.metalopolis.net. Periodický buřič a cvičitel jogy. Milovník řemeslného piva. Budoucí držitel Fučíkova odznaku.

Kádrový profil: Jsem uvědomělý proletář v produktivním věku (v poslední pětiletce jsem plnil plán na 105,6 %). Velký i malý straník. Studuji psychologii jakožto doktorand, angažuji se aktivně v místním sdružení SSM, rád se zdržuji v hospodách a na místech, kde člověk tak nějak cítí tep našeho lidu. Míval jsem značnou buržoazní úchylku v podobě hradu Švihov, kam jsem pravidelně migroval, to sebekriticky přiznávám. Spravedlivý trest lidu mě však dostihl a připravil mě o poslední nešvar starých časů. Navzdory svému plnému pracovnímu vytížení (absolvent oboru psychologie zaměření vztahové deprivace, zaměstnán v Akademii pěti vět, též navštěvuji VUML) se pokouším o aktivním pohybové projevy (jóga, jízda na kole, přeskok prsa roznož, kolenotoč, rychlostní orba, dlouhá kalba) a taktéž o rozmanité projevy kulturních aktivit jako např. četba socialistických klasiků, luštění sovětských křížovek, ideologická výchova synovců, levověrná hudební theorie, amatérská metalurgie těžkých kovů, základy ideologické agitace, teorie zemědělských strojů, amatérské veršotepectví, domácí výroba železobetonu apod.... Rád objímám stromy a dívky (samozřejmě pouze soustružnice, jeřábnice a traktoristky!), soudružsky se poceluji i se zdatným úderníkem. O něco méně rád piju pivo, ale stále ho mám dost rád na to, abych se k němu pravidelně vracel a ctil ho jakožto artefakt lidové kultury našeho těžce pracujícího lidu. Dál si rád zhluboka loknu dobré medoviny, kořalky nemusím, však víte, jak o nich smýšlel soudruh Lenin...