Florina.Flor

Jsem oplácaná,
rozvedená baculka . Když říkám oplácaná a baculka tak to taky tak je. Ráda bych dodala, Nejsem žádná podrž taška..... hledám milenecký vztah se vším, co k tomu patří, to je: - sex, konverzace, tolerance, respekt.


Kráčela po písčitém břehu skalnatých vršků zcela bosá. Její tělo bylo zahaleno bílou tunikou sahající skoro po její bílé kotníky. Ne jen kotníky byly bílé, i její alabastrová pleť se jakoby třpytila nad zapadajícím sluncem. Viděla jsem její oči, pohlédly do mojí duše, skoro až na dno a já věděla, že ty oči už navěky budu milovat. Dva surové smaragdy hleděly do mé vystrašené tváře. Rty, ach můj Bože, její rty, rudé jako sama krev. Chtěla jsem se dotknou svými prokřehlými prsty, ale ztratila jsem opět vědomí.
Ležím v teple, slyším praskat oheň. Mé tělo je nahé a ležím na krásné ovčí houni, přikrytá kůží z velikého zvířete. Je mi to jedno, cítím se dobře, v teple.
Slyším vrznout dveře a spatřím anděla. Nemá křídla sklání se nad mou tváří a dává mi pít ze svých úst. Vlasy se jí vlní kolem obličeje, černé jako noc sama. Třpytí se jako hvězdy ozářené měsícem. Ty musíš být anděl. Běží mi hlavou tolik myšlenek. Její rty se zvlní v lehkém úsměvu a já chci ochutnat. Chci vědět jakou mají chuť, zda chutnají po jahodách, nebo mají kovou příchuť krve....
Položí mi svoji ruku na čelo a políbí mě na tvář. Do ucha mi šeptá, slova kterým nerozumím, bože já jí nerozumím, chci vědět, co říká,ale ona mě opět utiší svými rty, když se napije z misky vody a pomalu ji vlévá do mých vyprahlých úst.
Cítím jak slábnu a znovu ztrácím vědomí.
Čarodějko, anděli.....
Vůně bylin, koření, směs kouře a toho všeho .... procitám... moje oči září do temnoty noci osvětlené ohněm svíce.. Hledím do její tváře. sklání se nade mnou. Má v ruce kousek látky, kterou noří do mísy s vodou. Myje mě. Něžně se dotýká mého obličeje, zavírám oči a vychutnávám si její dotek. Mé tělo vychází dotekům vstříc reaguje na každičký její dotek. Z pod přivřených víček vidím, jak se usmívá. Něco šeptá, pak mě ty dva smaragdy znovu přikovají svou neodbytností a zračící se touhou. Skloní se a políbí mě prudce se nadechnu a moje oči se rozšíří. Její ruce stále putují po mém těle. Dotýkají se, hladí, vnímám její vůni jasmínového keře a puškvorce. Myje, hladí líbá i ty nejtajnější záhyby mého těla. Vykřiknu touhou, když se špičkou jazyka dotkne mého poupěte, lehce jej saje, přejíždí celou plochou tak naléhavě, intenzivně.Chci víc, sténám a ona se usmívá. Čarodějka, doslova mě omámila svou krásou.
Moje myšlenky bloudí někde u nebes, když cítím lehký tlak jejích hbitých prstů jak si razí cestičku do mého vlhkého lůna.. Bože, přiráží prsty a saje tak lačně tak dychtivě..
všechno se ve mě stahuje a táhne na vrchol, ještě párkrát a roztříštím se na tisíc kousků, vybuchnu jako sopka, ach ano tříštím se jako zrcadlo na milion kousků. Už mě nikdo neposbírá, jen moje čarodějka svými krvavými rty s alabastrovou pletí a smaragdovýma očima, které mě tiše provází do říše snů. ....

Na Tvůj popud... píšu... zase...