LookingForMore

Vztahy a nevěra - neexistuje nevěra. Ono se tomu říká „nevěra“, ale ve skutečnosti je to jen nevyřčená touha, která si hledá cestu ven. Touha po víc. Po naplnění, které doma nepřichází. když nám to náš partner dlouhodobě nedává nebo nedovoluje, není to o zradě - ale o tom, že zkrátka nejsme na stejné vlně.

A když to víc cítíš... když tě to láká, když ti při té představě běhá mráz po těle, když ti srdce zrychlí jen při pomyšlení, že bys mohla okusit něco víc než jen manželskou rutinu – to není špatně. To je naprosto přirozené.

My nejsme stvořeni pro to, abychom celý život dělali jen to, co nám dovolí druzí. A rozhodně ne pro to, abychom se zapírali, když v nás uvnitř vibruje život, žár, chtíč... Nežijeme věčně. A život je až nebezpečně krátký na to, abychom ho strávili potlačováním toho, co chceme. Ať už je to touha po doteku, novém prožitku... nebo jen po tom cítit se znovu živí.

Společnost nám po generace říká, co je „správně“ - věrnost za každou cenu, „dokud nás smrt nerozdělí“, žádné výjimky. Jenže tohle nejsou přirozené zákony. To je jen staré dogma, co někdo vymyslel, napsal - které si lidé předávají, protože se tak cítí
bezpečně.

A když ti např. muž či žena dovolí trojku MMŽ, je to začátek. Možná to bere jako hranici - ale kdo říká, že tvoje hranice musí být stejná jako jeho?

Cítit víc. Zažít víc. Dostat se za okraj – ne ze zrady, ale z pravdivosti. Protože si to přeješ. Protože víš, jaké by to mohlo být... Když tě dva muži nedělí mezi sebe, ale sdílí tě. A možná i víc než dva. Možná někde hluboko víš, co všechno by se v tobě mohlo probudit, kdybys se přestala bát toho, co by „řekl“ někdo jiný....