72pohodar

Dobrý den, večer.
Asi takhle...mám vás všechny plné zuby..hlavně kund, co si myslí, jak jsou neodolatelné a je to jen plebs..jediné co umí dávat do ignoru..Mám všechny baby u prdele....děkuji, že chápete

Počkám na tebe tam, kde ti k nohám hvězdy nespadnou Na souřadnicích, co jsem ti dal, tvý kroky povedou. Silnicí neznámou, kde se větrem větve nelámou, tváří proti slunci vstříc, proti světlu tam mě uvidíš. Oblečená ve svitu hvězd, jako poprvé dovol mi vést. S tebou se rytmu neztrácím, i když kroky své nezvládám. Na vteřin pár slyšet tvůj smích, když usínáš pohladit tě po tvářích, už můžu, jen ve vzpomínkách. Slovy nezvládnu říct, že se mi stýská. jak moc bych chtěl za tebou. Mlčky se k tobě modlím.

Ve svým příšeří, se dál schovávám. Byt jako vězení, zámek zamčenej, stále jsem sklíčený. Samota nedá zapomenout, celej svět proklínám, že zůstal jsem sám. Copak jsem blázen jen , co štěstí vždycky prohrál. Co věřil, že nejsou zlý, lásky vysněný. Láska je sen, za kterým musím jít. Chtít věřit jen, že se sám neztratím.

prohrál jsem sám nad sebou, ze skály se řítím. Srdce na kusy mám mířím, do nebe kde mi snad už bude líp. Duše rozervaná už není, nikdo jí nepostrádá. Už není souznění. Ty jsi moje slunce, můj přístav i můj tep. Jsi krví, která proudí, řečištěm mých bludných cest, už vím co je to láska. Někdy stačí jediný pohled. tu sílu, kterou cítím. chci vnímat dalších milion let. Poraněný , zadušený, nic nemám. Prohrál jsem sám nad sebou, nic nemám, do propasti padám Srdce na kusy mám a mířím, do nebe kde mi snad bude líp.

sedím na studený zemi, pomalu se rozednívá a mně už došly sirky. Zase jednou zvítězilo světlo nad tmou. Pořád dokola čtu ta slova, ze kterých mrazí. Donekonečna si pokládám tu samou otázku. Kdo bude brečet až budu umírat. Nakonec brečím já, protože se na ní bojím odpovědět. A tak beru do ruky kámen, který upustil muž bez tváře, a snažím se dopsal jeho vzkaz. Až přijde den, kdy se přestanu ptát. Vzpomeňte na mě kdo měl jste mě rád. Zapalte ohně, ať shoří to zlé, ať tma nikdy nad světlem nevyhraje.

Poslouchám, jestli ještě tluče, jestli ještě slyším dech. Dřív bych tě sevřel do náruče, teď dotek berem za úspěch. Ŕíkáš, že jsi na to sama, já sem na to taky sám. Dvě cizí těla pod hvězdama , z velký lásky zbyly nám. Co, když řekneš už dost, pro slabost, pro moji zlost. Padne stín mezi nás. Co, když zlámou mi kosti, všechny mí závislosti, jednou srazí mi vaz. Hledáme jen, co tu není. Proč tu je, co nemá být. Odeznělo okouzlení, zbyla jen chuť odejít.

Na svět jsem nahej přišel a nahej odejít chci, ať budu v baráku žít anebo na ulici, tak jedno jediný přání mám, nikdy nechci zůstat sám. Jsem svou, každý máme prý nějakou cenu svou. Cenovku nemám a kreditky nepřijímám. Na prodej není moje slovo chlapa, na prodej nejsou vrásky, co kolem očí mám, na prodej není k mýmu srdci mapa. Podívej holka, se mnou to nebudeš mít lehký.


Ve snech schoulený,trávím dlouhý chvíle. V očích zdálených, žijou představy dál,. Vím já, to se stává. Knihám moudrejch slov a vůně zvadlejch růží ,slyším v dálce znít, slova nevyřčená.
Vím já , to se mi stává. Chtít znát proč jen já? Zůstávám dál jen bez tebe žít,. Zůstávám, bez lásky nemůžu být. Zůstávám, štěstí se rozpadá v prach. Zůstávám zas sám. Hlavou mi prochází film, je to pohádka snad, všechny postavy v ní jsou jen dřevěný loutky. Vím já, to se mi stává, chtít znát, jakou cestou dát se mám. Najít si místo, kde žít se dá, já vážně chtěl i svou lásku dát

Já vím jak láska svádí, ona ví, čím láska zní, já vím kdy láska není hraní, ona ví proč s láskou snít.

Jsi, prostě jsi rozumíš, nejen snad ne , asi ví, kudy blíž, taky vím, jak ti voní vlasy vím, o co tíž po kapkách, květy žízeň tiší, vím co je výš, co je dál, to je křídlům bližší Jsi prostě jsi, rozumíš, to mi dneska stačí, noc kolem nás umlká, jako hnízda ptačí sen, pojednou zase kluk, který ostýchá se říct, najednou tolik slov, která patří kráse. Jsi, rozumíš, prostě jsi, velká touha, něčí tím, co je sen, co je smích, který štěstím brečí tím, co je žár a pak déšť, který vpíjí země. Jsi, rozumíš, ty jsi tím, co je šťastné ve mně

Déšť ti slzy utírá a v srdci bolest máš, láska se ti vyhýbá, když marně ji hledáš. No tak pojď, já se trápím, no tak pojď, má malá paní ,no tak pojď, já tě prosím, pojď se mnou. Neříkej, že to láska není, neříkej, že v tobě není. Neříkej, že láska bolí. Ne ne, to neříkej, líbej mě, už nechci lhát, líbej mě ústy, co pálí, já mám tě rád.

"Před nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj!", "Nikdy nikomu nevěř a vždy se spoléhej jen sám na sebe!" "Opravdový přítel nikdy nezklame, neodsoudí, ale podrží a pomůže"

Kdo neumí pozdravit a odpovědět na pozdrav, takový člověk si nezaslouží, abych s ním ztrácel čas.Hldám pohodovou, milou ženu, které také chybí láska, porozumění, důvěra v druhého, která to nevzdává a věří, že existuje chlap. který umí milovat, je věrný a není ženě překážkou, ale parťák.
Láďa