PaLe1

Když jsme se před lety s manželkou poznali měla snoubence se kterým bydlela.. dlouho se nemohla rozhodnout, jestli chce zůstat s ním nebo začít žít se mnou.Já o ní tenkrát moc stál a každé zakolísání jí brzy odpustil. Ona mezi námi pár měsíců poletovala, chvíli byla s jedním a hned zase s druhým. Nechápal jsem, proč jí něco takového toleruje, ale on do ní byl taky zamilovaný a dělalo mu dobře, že s ní žije on a může ji píchat kdy chce. Byl jsem její milenec a vždycky po těch pár dnech s tím druhým mi voněla úplně jinak - a já měl pocit, že si ji musím nejdřív přeznačkovat. Někdy jsem měl dojem, že mezi námi pendluje hlavně kvůli tomu. Poněvadž ten, ke komu se vrátí, si jí hledí jako královny a píchá ji, jak nejlíp dovede - jenom proto, aby jí dokázal, že je lepší než ten druhý. Kdo něco takového nikdy nepoznal, ten to beztak nejspíš nepochopí.´A mně to začínalo docházet: žádná holka ti nikdy nepatří, vždycky jsi jen jedním z mnoha uchazečů - jen jakousi nepatrnou zastávkou mezi těmi, kdo v ní byli před další, kdo si ji přeznačkuje zas podle svého.