Shellien

Jsem trans žena v počátcích své fyzické přeměny. Donedávna jsem vedla předem prohranou válku se svojí duší a bránila se (sebe)lásce. Přineslo mi to strašně moc trápení, ale dnes už vím, proč mám být za svůj osud vděčná, i když jsem nikdy nikdy nikoho neměla, nikdy nezažila mužské objetí, pohlazení a pocit bezpečí.

Přestože je má situace stále těžká, i když stále ještě občas pláču a dostávám se do hlubokých depresí, ve kterých prosím Vesmír o milost a umřela...tak zažívám své nejlepší dny v životě, protože se krůčkem po krůčku stávám ženou i navenek a zažívám první radosti..I když mě jako "transku" nikdo nechce a tolik mi chybí to co každá žena potřebuje, dokážu se radovat z každého malého krůčku a maličkosti, protože až teď žiju v souladu se svojí duší.

Je mi docela jedno, kolik by mému partnerovi mělo být let a jak vypadá.. důležité pro mě je aby mě přijal jaká jsem, dal mi pocit bezpečí a aby si mě často mačkal v náruči :) ...aby chránil mé křehké ženství a já vedle něho rozkvétala a vnášela do źivota radost, lásku, péči a něhu a vytvářela mu krásné prostředí.

Děkuji za přečtení.

Viki