endemon

Prázdnota a smutek spojuje. Věk není jen číslo, podstatné věci v životě se dají prožít jen jednou. Jaký si to uděláš, takové to máš, ale jen pokud ti nezáleží na ostatních. Pokud člověk nežije jen sám pro sebe, nikdy nebude žít život podle sebe. Podáš prst a utrhnou ti celou ruku, ale i tak znova podáš prst. V životě rozhoduje opravdu jen pár důležitých okamžiků, jejíž důležitost člověk do předu nevidí. Člověk pozná své chyby, pouze až když je udělá. Nic nejde opravit, co už se rozbije, pokus je jen jeden, i když se člověk staví na hlavu a zdá se naivně že by to šlo. Stejně tak co od počátku nefunguje, nikdy nebude. První dojem je ten správný, ať si člověk namlouvá co chce. Od života už nic nečekám, jen občas překvapí nějaké malé bezvýznamné záblesky čehosi. Co zbylo, je snaha zajistit a vychovat děti, s tím, že pro ně je svět zdánlivě zatím v pořádku. Můj velký vztah, ale i prázdnota ke společným citům a fyzickým prožitkům je zřejmá, proto zde bloudím. Rozpad v životní ideály a romantické představy, všeho správného, v to jak to jak to má být, je zřejmý také. Zbyla jen snaha a touha třeba jen po tom silném vzájemném dlouhém obejmutí. Ale v rámci zkušeností, na ženy se jen dobře kouká, nic víc, ostatní je dost o hubu. Hledám v životě mnoho, ale neočekávám nic, snad jen bezduché povídání, s naivními představami a přání.

Fotku obličeje případně posílám, až po výrazně delší a hodnotné konverzaci, jakýchsi vzájemných sympatií. Fotku postavy třeba na vyžádání, ale i to není samozřejmostí a nelze to vyžadovat.

Nemá cenu tě oslovit a psát ti mezi stovky tvých stejně bezvýznamných zpráv. Stejně tak dávat inzerát, který se tak ztratí v záplavě jiných. Zaujme nás spíš nějaký náš názor a komentář na který si budeme třeba vzájemně reagovat a dál si přirozeně se zájmem povídat. Plné tvary jsou přitažlivé, ale neměla by jsi vážit víc jak já, případná možnost, nosit tě v náručí by bylo totiž fajn.

Hezký den.