Adéla se nakonec rozhodla, že půjde pěšky. Procházka jí prospěje a zase tak daleko to není, aby kvůli tomu utrácela za autobus. Pustila si do sluchátek hudbu, nazula si tenisky, mrkla na sebe do zrcadla, nakrčila nos nad svým vzhledem a odešla z domu. Cesta ubíhala…

Už je to 103 dnů co jsem jí naštval, už je to 103 dnů co mi ho zamkla do pasu cudnosti, už je to 103 dnů co se mi o nějakém orgasmu může jenom zdát. Vracím se z práce domů a jako každý den, i dnes doufám, že je to poslední den, kdy mám svůj vercajk zamknutý v kleci.…