Ještě dlouho před koncem vojny přišel na útvar mužíček s bodavýmna očima, náborář z OKD. "Kdo půjde k nám na šachtu, půjde z vojny o pět měsíců dříve. Náš důl je nový, moderní...". Měl jsem v zádech politruka. "Pakliže vás veliťel práporu uspokojivo nevyrieší, predám…

Srdce bušilo, stažené podbříško, sakra zase zacpaná Praha, zase přijdu pozdě, nechtěla jsem přijít ani o chvilku s ním! Od volantu jsem mrkla na zprávu “V pohodě.. Tebe to bude bolet. Pokoj 20” Úplně vidím ten jeho sebejistý úsměv, s jakou chutí si mě zase za to…

Nesnáším zubaře a všechna jim podobná odvětví. Do telefonu mi sestřička oznamuje, že „moje“ hygienistka už nepracuje a je místo ní nová. Vyloženě něco, co k mé „lásce“ k oboru přidá na atraktivitě. Nastavuji budík na sedmou, tedy dřív než je obvyklé a jdu spát. Zvoní……