Mrdaláda po ránu
První vjem toho rána bylo její šmátrání po mým ranním stojákovi. Zkusil jsem dělat přesnej opak toho, co dělal můj malej kámoš, čili mrtvýho brouka Pytlíka. Znáte to, chtěl jsem alespoň ještě pět minut. I přes otupělost mysli a dyka neomylně poznávám, jak si ho po chvíli bere do pusy. „To si snad dělá piču,“ beží mi hlavou. Pomalinku otvírám oči a vidím, že si ji volnou rukou fakt dělá. Nenechte…