Usedáme k našemu stolu, je zde plněji jak včera. No to jsem zvědavá, kde tady kdo bude hrát? podivuji se Za chvilku přichází rozuzlení, přichází paní dyžejka se svým nádobíčkem. Chvilku rozbaluje nádobíčko a pak to rozjíždí. Umí, hity mého mládí prokládá vtipnými vstupy. Smím prosit? zazní nademnou. Koukám týpek z rána. Zkouknu ho od hlavy k patě, od paty k hlavě. Docela ujde . Vstávám od…
Nezapomeń si kondomy, aby jsi jich měla dost, volá za mnou manžel z pokoje... To víš, že nezapomněla, pomyslím si a vyrazím směr jedna podkrkonošká malebná vesnička. Máme tam zamluvený penzion. Jsem rajda a jedu na víkend si užít dámskou jízdu s kamarádkami z učňáku. Už je to pár let, co jsme se viděli naposled. Tenkrát jsme ten víkend opravdu prošukali. Týden jsem se ztoho vzpamatovávala.…
Topení příjemně hřeje, za okny je tma, poletuje sníh Žehlím a skládám ty flanelové košile. On je na ně ujetej, ještě že alespoň v tomhle nejsou kluci po něm. Jinak bych se asi zbláznila. V postýlce spokojeně oddychuje naše malá vymodlená Jezabel. Rovnám peřinku. Doufám že nebude mít dva metry, jako mají naši kluci. To by to v životě neměla moc jednoduchý. A snad nebude taková průserářka a…
A pak že herečky jsou jen ženské....prdlajz, chlapi to umí taky dokonale. Potřebovala bych nějaké tlačítko, které by mi po zmáčknutí vymazalo pamět' za posledních 48 hodin......to chci toho vážně až tak moc??? CRRR. zvonek u braňky. To snad není možný. On stojí u braňky!. Já se ho nikdy nezbavím, toho vořežpruta, sukničkáře. Jdu ven. Coje??? vyštěknu. Prosím tě Jez, to musí být nějaký…
Procházka mi pročistí hlavu a navíc nebudu doma, kdyby náhodou přijel a chtěl mi něco nalhat.....na to už vážně nemám sílu a náladu taky ne..... Hlavou se mi honí myšlenky sem a tam. Proč nemůžu mít normálního chlapa, proč se mi připlete do života vždy nějaký pitomec, proboha co dělám blbě. Za těchto myšlenek dojdu až na okraj čtvrti. Musím se vrátit, za chvilku se bude stmívat, musím dohlédnout…
tohle mučení bude dlouhé, chci si Tě vychutnat, chci abys už nikdy neodešel.... :-) V tom se od schodiště ozývá mamka. To jsi ty, Jez? Vstávám, beru si jeho košili a jdu na chodbu. Ano mami. Už jsi doma, slyšela jsem psa, myslela jsem, jestli to nejsou zloději. Ne mami, všechno je v pořádku, jdi spát, odpovídám odměřeně. Vracím se do pokoje, chci si k němu vlézt zpátky, když, ježíš, on usnul.…
vážení přátelé. To přátelé bych vyzvedl, protože na zákeřného nepřítele jsem zatím tady nenarazil. Ani v životě jsem na nepřátele moc nenarazil. Tak nějak se snažím vyjít s každým, zastávám názor, že každý jsme nějaký, všichni jsme chybující, nikdo nejsme dokonalý. Všichni občas vstaneme levou nohou, jsme podrážděni, nepříjemní. Samozřejmě, že jsem se setkal s lidmi, kteří jsou vlezdoprdelkove,…
CRRRR, zamačkávám budík, snažím se nastartovat myšlení, konečně pátek, slyším jak déšť bubnuje na parapet. Ach jo. Oblékám šedý kostýmek, firemní dresscode, prý aby jsme nerozptylovali mužskou část osazenstva firmy. V klouzávám do mokasín, beru světlý baloňák, deštník a hurá na autobus. Po silnici tečou vyjetými kolejemi potoky vody, osobáky se vyhýbají, náklaďáky zpomalují, tenhle ne, voda…
K napsání tohoto článku mě inspirovala slovenština jedné zdejší dámy, lízající cosi červeného. Její písemný projev psaný v "cizím" jazyce, je ještě sladší, než li to červené cosi. Ale popořádku. Byla doba, kdy mě a asi nikoho nenapadlo, že jednou nebudeme společný stát. Že bude doba, kdy po slovech hymny "země česká, domov můj" už nezaburácí ono hromové "nad Tatrou sa blýska". Ono to asi tak…
Dnes mě blog od Jezabel "Maličkosti" zase zasadil červíka do hlavy, který tam hlodá už hoodně dlouho. Podobné příběhy jsem četl už jako kluk v Květech, které si kupovala máma. Ten scénář je pořád až na detaily stejný. Dotyčná se zamilovala, vdala, on začal chlastat, šukat jinde atd (dosaďte si dle libosti), narodilo se dítě, druhý, začal ji ubližovat atd. Ona po čase našla odvahu odejít, chvíli…
