- 💔 - ... miláčku můj spíš víčka tvá uzamknul krásný sen ulétáš na křídlech múz do nocí šeptám tisíckrát tvé jméno hladíš hladím hladovím pláču je chladno

Tikot času buší do uší do duší i hluší tuší nápisy černou tuší bez retuší křídla muší stále sušší obrátí se v prach. Nedoufej nezoufej žij!

Chladná temnota na hrudi tíží samota Holá zeď s obrysy postav kdysi živých Usínání do ticha snů lživých Rána nechtěná trpěná Lásko, ty kurvo! zkurvená

Stromeček nazdobila víceméně z nějaké otupělé setrvačnosti, než z radostného očekávání. Radost. Už si ani nevzpomene, kdy naposledy pocítila nějaké vzrušení z očekávání. Očekávání. Spíš jen marné touhy a nesplněná přání, následovaná zklamáním a pocitem hořkosti. Kolik takových hořkých pilulek už musela spolknout. Nespočet. Nerozuměla proč, proč ona? Proč je k ní osud tak nelaskavý? Vždy každému…

Už jsem zase na hanbě. Snad proto, že normální seniorka, jak sama sebe vtipně označila, má políčeno ne na pitomce, ale na ynteliženta. Slečno Anno, kdo vysoko míří, hluboko padá, ale to vy jistě víte, vždyť už máte něco za sebou. Přijměte prosím mou omluvu. Starého, velmi starého orla není třeba učit létat. Vtipné je to slovíčko "normální". Slečno Anno, oceňuji váš smysl pro sarkasmus a…

Z nehostinných útesů tříštivým příbojem ve zpěněných zbytcích smrdutých chuchvalců mrtvých chaluh Siréna pláče tiše svůj osud do duší zbloudilých vábením zmámených pošetilých milenců mířících svou přídí vstříc smrti.

... psychopatické slečny. Bluesové tóny nízké, temné řinou se táhle ze všech ran jak kovy těžké z nitra země jak nekonečná hejna vran na duši tíží bezbřehá zášť dech běsů noci hnilobný zápach nových rán vředy a hnis překrývá modrý plášť bluesové tóny nízké, temné převalují se krajinou zmítány větrem v oblacích prachu její srdeční pustinou.

Dnes jsem vyjádřila svůj názor a byla jsem dána do ignorace. Nechápu proč, copak internet není svobodné médium? Moc se zde komentářům nevěnuji, ale blog slečny Anny mě mírně zvednul tlak. Nerozumím lidem jako je ona, nechápu proč se zdržují v prostředí, které vnímají jako nepřátelské. Její ochránce se do mě ihned nesmyslně pustil. Jak mám reagovat, když jsem zablokovaná? Jestli slečna Anna…

Ze spánku ji vytrhly nějaké zvuky. Automaticky sáhla po budíku a přiblížila jej polospícím očím. Pohled na digitální červené cifry, v ní probudil záchvat paniky. Srdce se jí rozbušilo v divokém rytmu, dech se skoro zastavil. Zaspala! Hlavou jí běžely varianty katastrof, které tím způsobila a možná řešení, jak zmírnit jejich dopady. Položila budík, vzala do ruky telefon. Hleděla zamyšleně na…

Již druhého jitra, nemohu se dočkat a to mne čeká, ještě jiter pět. Až sedmého rána se probudím, co nastane? Nemám zdání, snad.... vezme si mne Smrt? Snad vezme a potom zase vrátí. Jiná možnost není, nežli zmrtvýchvstání. Jsem zaslíbena. Zaslíbena Bohu. Jen Jemu složím účet, jen On a nikdo jiný, spočítá mé viny. Nebeský počtář nejvyšší, co zajímá ho Svět; tam dole.... nejnižší. Svět hříšný...…