Neděle, šest ráno, můžu spát klidně do devíti, a ozve se: „Hej, jsi vzhůru?“ Překulím se, přitáhnu si peřinu přes hlavu, nořím se zpět do nicoty. „Hej, počkej, napadlo mě něco důležitého!“, dotírá moje podvědomí. „Hrrrrrhmmmpf!“, vykazuju ho kam patří. „Proč je nejprofláklejší něžné oslovení v párech Zlato?“ „Shut up, Brain, lemme sleep!“, vynadám mu. „Ne vážně, zamysli se nad tím!“. Nezamýšlím…