Zase to tam bylo. Jeden stůl, dva šálky a zbytek kavárny v mlze. Zase poslední ledovej lok na dně usrkávenej natřikrát. Kdybych byla lepší stratég, objednala bych si latté. Aspoň půllitrový. Jenže nejsem stratég, natož abych byla dobrej stratég, takže jsem tam zase seděla, čuměla jako tele a (prej) hezky voněla. Něco jsem v rámci možností i odpovídala, ale kdybyste mě zabili, zaboha nevím,…

Kdo nazažil, nepochopí. Byl to náročný víkend se zdejší bandou, ale přežít se to dá, i když je to hnus. Pátek: Po dlouhé cestě konečně přijíždíme na místo činu. Rychle hledám, kde ulevit močovému měchýři. Po úvodním přivítání a seznámení mi hned nalejou pořádnej škopek. Vůbec to nechápu, že mě neznaj? Jsem tady inventář, mám tu víc účastí než tihle dva maníci dohromady, ale přesto neví, kdo…

Svět za oknem zahalený do mlhy ukazuje jenom měkké kontury a já jenom při tom pohledu cítím, jak se mi do plic žene studený opar, přestože jsem se ještě ani neodvážila vytáhnout nohu zpod peřiny. V tom zamlženém světě připomíná moje zbytečně velká postel vor plující na rozbouřeném moři mraků, ve kterém se v dáli místo obrysu pevné země rýsují jenom osamělé obrysy stromů. Léto je definitivně za…

Je to jedna z těch nocí, která ne a ne skončit. Navzdory ručičkám hodin, jež se neúnavně sunou po ciferníku vstříc ránu, slunce se ne a ne přiblížit obzoru, aby si kalné svítání ukouslo z tmy, která bývá v tuhle hodinu prý nejčernější. Noci pro mě mají zvláštní kouzlo. Vibrace lidských emocí, které za dne ve svém součtu duní městem jako hluk sbíječky, jsou ztlumené spánkem a díky absenci obvyklé…

Jsem od přírody hrozně zvědavá, nikdy jsem se tím netajila a vlastně to ani nepovažuju za neřest. Prostě potřebuju dostatek informací k tomu, abych si mohla vytvořit úsudek. A když nemám úsudek, tak mě to vnitřně sžírá a trápí, vadí mi ta rozkolísanost, když nevím, jak se mám k čemu postavit. Zkrátím to, tak jako běžní lidé potřebují vodu, vzduch a nějaké to jídlo, někdo k tomu i nějaké další…