Pomalu končí zima, loučí se beast from the east a slunce na kůži dává cítit, že jaro není daleko. Zkrátka to už táhne ven a nejen v hlavě se honí jarní myšlenky, jak a koho bych někde opřel o strom a s kalhotama na půl žerdi u toho řval jako na lesy. Vlastně né jen jako, ale o tom jsem úplně psát nechtěl. Byl jsem zvyklý chodit každý den se psem na procházku do lesa a pro oba to bylo za odměnu.…

Řeknu narovinu, že už jsem neměl v úmyslu tady nic psát kvůli místnímu nešvaru, povinnosti do každého blogu nacpat bez kontextu slova "prcat", "kunda" atp. Jenže dnes mi to nedalo. Hodně jsem to tu omezil. Po vzoru červených tu nikoho a nic nehledám, nescházím se. Dřív jo, teď už nechci. Ale občas si tak bezcílně brouzdám lidmi a narazil jsem na modrý profil. Základní údaje vyplněny, osobní…