Tak jsem konečně otevřela šuplík v nočním stolku, vyndala ho s pouzdra a zjistila, že je totálně vybitej. Nojono, není se co divit, když už nějakou dobu nebyl venku…teda spíš vevnitř. Tak jsem ho dala nabít, zalezla si do postele a čekala, čekala, čekala…až přestalo světýlko blikat. Svitilo mi přímo do očí, tak co, pojď, vstaň už konečně z té postele, odpoj mě a trochu si to spolu užijeme……

Už několik let jsem nic nenapsala. Vrátila jsem se na tyhle stránky před třemi dny. Ani vlastně nevím proč, ale nějak podvědomě mě to sem táhlo. Byla jsem tu před lety a měli jsme tu skupinku lidí, blogerů, se kterými jsme si tak nějak byli „blízcí“. Snad to tak můžu napsat a doufám, že ti, kteří tu třeba stále jsou a píší, se na mě teď nebudou zlobit, že jsem to tak nazvala. Byla to úžasná…