Jedeme k moři! Hurá! Nicméně začít dovolenou mrdem je ještě lepší. Cestou na jih se zastavujeme v malé vesnici na Moravě, poblíž hranic. V krásně opraveným stavení tu bydlí mladý farmář. Na dvoře krávy a slepice, pes. Romantika. On je mladej, má krásný oči a je fest nadrženej. Manžel ho chytne za zadek hned, jak za náma zapadnou vrata. Farmář se chtivě zavrtí a neprotestuje ani na vteřinu.…
Neříkal jsem, že už nikdy za nikým nepojedu tak daleko? Jenže letní puzení a příslib sexy ženatýho samce mě nakonec přesvědčil, že jsem do toho auta sedl a tu hodinu jel. Ten chlap byl prostě nádhernej. Dvoumetrovej, statnej, hrudník jako letiště, strniště a úsměv od ucha k uchu. Typ pohodář. Miluju chlapy, co se usmívaj. On to má taky daleko, potkáváme se na půl cesty. To je spravedlivý.…
"Ty jsi ženatej?" ptá se mě u kafe na balkoně. Je o dvacet let mladší a má roztomilej kukuč. "Nejsem a nebyl jsem," usmívám se, protože mě těší, že mě vnímá jako heteráka, "Proč se ptáš?" "Jen tak, vypadáš jako pořádnej samec." Usmívám se ještě víc, tenhle kluk ví, jak polechtat chlapovi ego a pořádně ho nabudit. A vybuzenej teda já jsem. Teď už jenom postoupit z fáze "pokec na balkoně" do fáze…
"Mám pro tebe překvapení," hlásí manžel do telefonu, "vyhulí nás oba." Tak to tu ještě nebylo! Trojka! Neplánovaná, nediskutovaná, jednoduše naservírovaná. Tak to je můj manžel. Dobrodruh a akčňák. Neprotestuju, jsem zvědavej. Jedeme do autobazaru, hulič tady pracuje. Čekáme na něho dlouho, manžel je nervózní. Já jsem nervózní. Co to je za akci? Konečně přichází kluk, není mu ani třicet.…
Jsem nadrženej debil! Sorry, ale to nejde říct jinak. Vyplňuju si propustku ze služebních důvodů pro případy kontroly okresní uzávěry. Ano, už druhý jaro je ten podělanej covid a já prostě potřebuju, aby mi to konečně někdo udělal. Najíždím na dálnici, je to přes 250 km. Jsem debil, já vím. Ale mám slíbený vyhulení snů, prej jsem nikdy nic takovýho nezažil. Prej je na to expert. Miluje hulení…
"Já ale nechtěl kérku na ocas," mám pocit, že v tomhle tatérském studiu si z přání zákazníka nikdo moc nedělá. Tatér, místo aby důkladně porovnal velikosti ornamentů na obou stehnech, mi troufale zajíždí pod nohavičku boxerek. Pěkně po vnitřní straně stehna, jak to může znát tak dobře? Vzrušením celej tuhnu, nemám sílu protestovat, je to tak příjemný. Bere mě za ocas a jemně ho mačká. Tvrdnu.…
Parkuju u tunelu pod tratí. Jsem lehce nervózní, ale jen lehce. Dneska je to poprvé, co jdu s někým, koho jsem nikdy před tím neviděl. Nedovoluju, aby mě nervy ovládly. Jsem prostě jen nadrženej samec a jdu si pro svoje vystříkání. Už jede! Parkuje hned vedle, barva auta sedí. Podoba už tolik ne. Na fotkách vypadal úplně jinak. Tváří se celkem příjemně, třesou se mu ruce, když se zdravíme. Jako…
"Kam to chceš?" ptá se mě asi už po pátý můj tatér. Plánuju v pořadí už čtvrtou kérku, ale dneska je fakt nějakej divnej. Pohádali se se starou? Má nemocný holky? Něco si šňupnul? "Tady přece, pod zadek, spíš ven než dovnitř, ta vnitřní strana vždycky strašně bolí," znervózňuje mě. "Sundej si to," tahá mě za nohavičku trenýrek, "ať to pořádně vidím." Co na tom nevidí? Je fakt dneska nějakej…
U videí a fotek tady na Amatérech ukájím svoje touhy honěním málokdy. To už totiž musí být něco, aby mi ho "zvedlo ze židle". Důvod je zřejmý už z nadpisu tohoto blogu. Ve většině videí mi chybí emoce, prožitek, hekání, vzdychání. Není nic horšího, než tichý orgasmus. To je tak instantní, jak asijská polívka v kelímku. Osobně si bez pořádného řevu neumím sex vůbec představit. U honění sice tolik…
Když máš péro ztuhlé, když máš potíže, tak si pohoň rychle, přilož ho k díře, Přiraž třeba párkrát, zaraž ho tam fest. žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď, začni s tím teď hned. Šukání, šukání, všechny smutky zahání, šukání, šukání je lék. Šukání, šukání, to nám úsměv zachrání, šukání, šukání je lék. Jsem jednoznačně a neochvějně přesvědčený, že kdyby lidi víc šukali, žilo by se nám tady…
