Stojím nahá v dešti v zátiší stromů chránící pohled běžného kolemjdoucího. Nechávám déšť dopadat na tělo a ve své představě odděluji každou kapku jako jeden tón klávesy klavíru, nebo jednoho brnknutí na strunu mého nervového vzruchu. Každá kapka posílá impulz do mého těla jako tok blaženosti. Mám zavřené oči, abych byla blíž k řeči kapající vody. Voda mi stéká po vlasech i záhybech těla a šimrá…

,,Chci k tobě přijet Jaromíre. Je mi smutno samotné a nemám kam jinam jít. Komu zavolat, za kým by se mi chtělo.” ,,Mám tady kamaráda a popíjíme.” ,,Nevadí” ,,Přijede kamarádka, ošukáš jí?” Slyším jak Jaromír říká mimo telefon. ,,Já jsem ženatej” slyším odpověď. Jedu tedy za dvěma muži na soukromý večírek. Když přijedu, Jaromír říká:,,On se šel kvůli tobě vykoupat.” No je mi to trochu divný, tak…

Petře pojďme si promluvit! Ano mluvím o tobě Petře, k tobě Petře, i k tobě taky Petře a ano i k tobě Jaromíre a mnoha dalším bezejmenným donátorům a jiným koblihům. Tak úvod bychom měli. Zřejmě se někoho i dotkl. No jsem už taková. Dotýkám se v mnoha rovinách a na těle taky. Co kunda? Jaký k ní máš vztah? Děsí tě? Inspiruje? Nebo je to pro tebe noční můra? Či dokonce nedostižitelná chiméra? …