Kam poděli se noční rande, kdy poznával jsi mne bez zábran, kam poděli se večery, kdy jsi mi tisíc slibů sliboval . Kam dívají se tvoje oči, kde schované tvé touhy jsou, proč je vše co bylo dříve krásné, stále větší zábranou? Proč když na tebe zkouším sáhnout, proč necítím z tvé kůže žár, proč teď je z tebe pouhý kavalec, když před nedávnem byl jsi král ? Chtěla bych to vrátit zpátky, obnovit…

Včera jsem četla nejmenovaný blog od jednoho pána ,který ve zkratce popsal svůj nevydařený večer. Donutilo mě to opravdu přemýšlet. Ono totiž bez ohledu na tohoto pána, je takových pánů stále více. Pánů, kteří si velice rádi stěžují na svou ženu a pak přemýšlí nad novou ,lepší a náruživější milenkou, která nebude řešit neumyté nádobí, nevysátý koberec a prakticky by se jim líbilo ,aby neřešila…