Stál opřený o dveře a díval se na mě tím pohledem, který mě vždycky znervózňoval. Ne protože by byl tvrdý… ale protože byl až příliš jistý. Pomalu si přejel rukou po vlasech a udělal pár kroků ke mně. Najednou byl tak blízko, že jsem cítila jeho vůni a teplo jeho těla. „Proč se na mě tak díváš?“ zeptala jsem se tiše. Usmál se jen koutkem úst. Ten jeho úsměv… přesně ten, který ví, že má navrch.…