Jednou člověk na dně hlubokém se ocitá, naráz z bledě-modrého snu v realitu procitá.Srdce probodnuté láskou naráz trpí nelidskou sázkou. Z krve a bolesti stavíme hráz všude okolo nás. I když podává někdo pomocnou ruku, nevyhne se zklamání, ani probodnutí šípem z luku. Bojem za lepší zítřky pleteme si hlavu, s nadějí a láskou chceme se vytratit z davu. Oba splníme si spolu přání? Přiblížíme…

Bolí mě ta vzpomínka na Tebe, bolíš mě Ty celý... Bolí mě pohled z Tvých očí, když vím, že jiskra mezi námi už nikdy nepřeskočí... Bolí mě to, že jsi mi ublížil, i to, že snad ke druhé ses přiblížil... Bolí mě, že to byla jen hra, jenže já jsem ta, co ji prohrála... Bolí mě, když vidím, jak se usmíváš, to mně se vysmíváš...? Bolí mě ta doba, od našeho posledního okamžiku, ode dne společného…