To je přece o tom, co žijeme, co sami sobě (myslím muži a ženy nevybiraje) dovolíme, sebe poznáme, s čím se vyrovname pak vždy zjistíme, že nás vlastně cokoliv posouvá dál.
Je to jako spousta věcí v životě.
Nikdy, strašně, fuj!
Že by?
Možná? Ale co to se mnou udělá?
Snad to zkusím....
Tak trochu, ale napůl cesty si to rozmyslí....a stejně zvědavost nedá spát....
Dám to! Ale strašná morální kocovina...
Příště, ano, a je to úžasný. Pokud se ke me chlap chová jako ke své milované, hýčká a dominuje,
prostě dává pocit výlučnosti, ne jen prosta zivocisnost, jsme lidi, ne zvířátka.
Bezva.
Jen by nemusel předem říkat, že pouze za te podmínky....to prece oba víme.
Správný milenec ví, že skvělý sex má žena v hlavě, netreba ji ultimatovat.....

Je dobré být k sobě upřímný, nic vic