Mně vyhovuje a uvnitř duše dává smysl jedině vyváženost. V Evropě nemáme slovník, slova na to, co to je "být ženou", ženský způsob vnímání a chování. Na východě tomu říkají jin, jinové vnímání, jinové chování. "Mužskému" přístupu říkají jang, ale nemyslí tím biologické pohlaví, nejde o biologii muže a ženy, penis a vagínu. V Evropě těžko pochopit, o čem je zrovna řeč… Tohle obvykle nemáme nastudované.

Dřív ve skalních dobách patriarchátu jsme vídali model závislosti. Jinové ženy byly závislé na jangových mužích. Nevěřím, že se ty doby vrátí, že by se měly vrátit. V kritických situacích závislost nestačí. Závislá osoba je "zahnaná do kouta", ono je docela jedno, jestli žena umírá hladem, protože se neuživí, nebo děti umírají muži v náručí, protože otec je nepochová, protože je mu proti srsti je osobně nakrmit. Láska (uvnitř duše) mizí, zůstanou jen násilné projevy. Nechtěně. Nebyl to původní plán. Ale jsou "navyklí" takto žít, takto cítit, takto uvažovat.

Nevěřím ani na tu dominanci / submistivitu - upnout se na "role". A nevěřím ani na nezávislost, kterou si civilizace chaoticky prochází nyní. Nezávislost má sice výhodu, že nikdo neumírá, lze zařídit dostatek všeho. Umí to zařídit žena, umí to zařídit muž, žíjí nezávisle, žíjí samostatně. Zaplatit si chůvu místo vlastní mámy dětí. Zaplatit si boyfrienda, zaplatit si milenku s benefity. Účelové vztahy, aplikace a seznamky. Ale kdo zaplatí v restauraci? Kdo komu podrží dveře? Na to vám v Evropě nikdo neodpoví bez toho, aniž by mu cukalo v rameni a měl(-a) tik v oku. Nikdo nezná odpověď. Nikdo nezažívá lásku. Nikdo už ani nešuká.

Mně osobně dává smysl až třetí vývojová fáze, která přichází. Individuálně. Místo dominance leaderství, schopnost jít příkladem a přitom souběžně i respektovat ostatní. Místo submisivity dovednost respektovat, schopnost oddat se, loajalita, schopnost soucitu a "sebe-soucitu" (na který v Evropě také nemáme slovník). Muž i žena umí obojí a uvnitř duše opravdu žijí obojí, značně vyvážené hladiny jin a jang. Ale jsou o krůček dál, než jen v dostatku. Život v dostatku už se vytěžil, přestal být výzvou. Vzdělání, cítění i výchova jsou u takové ženy/muže o level dál. To jediné, s čím se opravdu spokojí, je láska. Osvojená dovednost chovat se za všech okoloností s respektem, dokonce i v nových a kritických situacích. Bezpodmínečná partnerská láska. Skutečná láska. Je vzrušující! Protože v prožívané hojnosti je možné zvolit si podle vlastního srdce dobrovolně a v harmonii, že žena se nejvíc cítí být ženou, když se výrazněji projevuje jinově, například doma pečuje o děti, ale soucítící oduševnělou ženou je i ve společnosti, všude kam se hne přináší svoji záři, krásu, každý muž se dojímá, když vidí tančit jinovou ženu a je inspirován jejím žitím v přítomném okamžiku, nejjemnějším cítěním hodnot. Ona dobrovolně žije jinovou ženu, je to její volba, její seberealizace. Není ani v úzkých, ani vypočítavá. Je krásná a moudrá. Stejně tak může muž dobrovolně sám sebe objevit v jangových projevech, ani v kritických situacích nepodléhá svým emocím, umí rozhodnout, zůstává objektivní, umí udržet směr. Již ale umí také aktivně naslouchat, osvojil si empatii, je respektujícím partnerem pro všechny. Přestože sám sebe vnímá jako muže, dobrovolně.

Uvnitř duše si nosit vyváženě osvojené dovednosti jin i jang. Jedině u lidí, kteří toto již dělají, vídám opravdovou partnerskou lásku. Oni umí respektovat sami sebe, žena je ženou, muž je mužem, autenticky. A umí také se stejnou úctou vnímat i ostatní osoby. Poradí si v jakékoli situaci. Vyhovuje jim život v lásce.