Jojo, něco na tom je...Ale mám tu zkušenost, že když se usměješ první, zpětná vazba je ve většině případů podobná. Protože se nerada dívám na nakvašený obličeje, sama se tak nechci tvářit. Ne, žádný americký záření...úplně stačí normální milý úsměv..a dějou se věci;-)

Všeho s mírou. To platí i pro žárlení. Zároveň ale i úplná absence žárlivosti je trochu naprd. To vás to pak i trochu štve:) Mě muž během let několikrát řekl, ať spím s jinými, že mi dává zelenou. Nevím, jak moc to myslel vážně, ale když mi to řekl poprvé asi 3roky po svatbě, spadla mi čelist a cítila jsem se uražená. V tu chvíli si řekneš, že je vážně debil.
Nebyl žárlivý. Souhlasím s tím, co píšeš. Navíc když mu dáváš volnost, sám ti ji taky neupírá. Nelezeme si do mailů, mobilů. Přesně, co oči nevidí, srdce nebolí. Kdysi mi hodně ublížil, když se pár let po svatbě nechal zblbnout mladou holkou... tehdy jsme měli půlroční dítě. Bolest jako prase, to prostě nečekáš.. Pak to nakonec rozchodíš, ale už myslíš víc na sebe.
Teď už by asi udělal scénu, kdyby věděl, že jsem mu zahnula. Vztahy se vyvíjí. Ale žít s opravdovým žárlivcem je fakt mazec. Moje kolegyně má takového a my jsme denně svědky jeho šílení. Je to nemoc.

Mně se to třeba líbí, jenže já jsem trochu úchyl...?

Jo holt, když oni v tom pánové honí to svý ego:)
Mám doma tu větší variantu(20cm v akci, žádná žížala)a od jistý doby tvrdím, že na velikosti záleží. Jenže velký péro je zároveň k ničemu, když je s jeho majitelem v posteli nuda nebo je prostě blbec.
Já teda na velikost koukám, ale přesně, jak píšeš, charisma a celek jako takovej jsou podstatný.
Teď jsem nějakou dobu poznávala jedno znalý charismatický péro střední velikosti, co věděl, jak na celek...skoro jsem s ním zapomněla, že jsem vdaná.